jirka: (Default)

Většina myšlenek, které mě momentálně napadají, souvisí s věcmi, které jsou naprosto nemožné, takže se varuji je s někým sdílet. Nicméně, jsou to jediné myšlenky, které mám. Tvrdí se, že není nic neobvyklého na představě, že například pomyslíte na někoho, na koho jste si už léta nevzpomněl, a pak druhého dne zjistíte, že dotyčný zemřel. Spousta lidí si denně pomyslí na někoho, koho tolik let neviděli, a součastně spousta lidí nepřetržitě umírá. Když sečteme lidskou populaci na naší planetě, podle zákona průměrných hodnot to znamená, že taková shoda okolností se musí přihodit nejméně desetkrát za den. Pokud se nepletu, znamenalo by to, že dnes vymřela celá má třída ze základní školy. Tak jsem se rozhodl preventivně nemyslet.

Stejně je tomu se žárovkama. Žárovky v pouličních lampách praskají každou chvíli, což znamená, že pěkné množství musí rupnout zrovna ve chvíli, když jdete okolo. Pak je dosti pravděpodobné, že si uvodíte leknutí, zvlášť poté, když další lampa udělá přesně totéž. Může li rupnout jedna lampa, shodou okolností, není důvodu aby, taky shodou okolností, nerupla lampa druhá, ale i třetí a čtvrtá. Když se vzpamatujete z úleků, co že se to vlastně děje, jaké nadpřirozené síly zaviňují rupání žárovek v pouličním osvětlení, pořádně se kolem rozhlédněte. Pořádně se nadechněte, neb je dosti pravděpodobné, že dostanete další šokovou terapii. Může se Vám totiž stát, že v ruce držíte prak, v kapse máte kameny, a Vy střílíte po lampách. Přesně to se dnes stalo tomu klukovi, i nás v parku, když ho přistihla, někým zavolaná, policejní hlídka. Zmohl se akorát tak na jedno

,,Já jsem nevinen"

◾ Tags: