jirka: (Default)
Až půjdu do důchodu, nedělejte si starosti s mojí penzí. Jen mi dejte hospůdku na světě někde uprostřed Oblouku a licenci na prodej piva. Ano, je to už dlouho co mi pivo proteklo hrdlem a uávelebilo se mi v žalusku tak příjemně, jako by tam odjakživa patřilo. ocit uvolnění, síly a sebevědomí se mi rozléval do každého koutku těla, do špiček prstů na rukou i na nohou. Cítil jsem se jako poslední syn Kryptonu. Byl jsem ochoten jediným skokem zdolat žižkovskou věž, žonglovat škodovky a předložit teorii jednoho pole. A pak přejít k něčemu náročnějšímu. Zatím jsem se jen probudil a řekl zdi u postele ,,Ty vogo, to byl sen!"
Až půjdu do důchodu, nechci slyšet kecy lidí ,,To je on, to je ten co celý život šetřil, a teď nemá nic!" Ne. Chci slyšet ,, To je on, to je ten co celý život nešertřil, a teď má tu slavnou nálevnu". Nevím jak Vy, ale já se důchodu v této zemi bojím. Proto jsem se donutil, a nakoukl do budoucnosti. Co jsem viděl? Oblohu. Vlastně tam nebyla ani obloha, místo toho barvy vířily a plynuly jako olej na vodě, psychedelická šou klenouicí se od horizontu k horizontui. Nebyl tam jeden zdroj světla, ale přesto tam všechno byloozářenou nějakou jembnou září. Neuměl jsem jí lokalizovat

Křach
Vykoukl jsem z budoucnosti do součastnosti.
Křach
To bylo mé okno. ano, už zase mi někdo rozbil okno. Dělá to celkem pravidelně. Je to kluk který sportuje na kole. Vždy když jede kolem našeho domu, seskočí z kola a  hází do oken kameny a někdy se i terfí. Asi jezdí na kole rád, ovšem má záhadnou averzi na náš dům. Nevím co mu ten dům provedl, snažil jsem se to zjistit, ale zjistil jsem prd.
Takže, o čem měla být dnešní myšlenka? aha, už vím. O důchodech, mno tak někdy jindy.