jirka: (Default)
Henoch (Enoch, Idris) (1214 – 1294)

Henoch Křesťanský:
Předpotopní patriarcha, sedmý po Adamovi. Byl nejstarším synem Kaina, synovcem Abrahama, otcem Methúšalachovým a prapraotcem Noema. Henoch je ve starozákonních textech považován za znalce božích tajemství a jednoho z mála lidí, který byl vzat ještě před svou smrtí na nebesa. Chodil s Bohem a jeho fascinující příběh je popsán v knize Henochově. Jeho vidění se dochovalo ve dvou odlišných verzích: v delší etiopské (\"1. Henoch\") a v kratší staroslověnské (\"2. Henoch\"), původně byla pravděpodomě v aramejštině. Starozákonní apokryf popisuje Henochovo vidění v nebeských i podsvětných končinách, sestoupení Mesiáše, a soudný den. Obsahuje dále výklady o hierarchii andělů, o potopě a dosavadním běhu dějin, a také různá astronomická pozorování, úvahy a mravní ponaučení. V jejím závěru se Henoch vrací ke své rodině, vypráví, co viděl, a nakonec je ve věku 365 let znovu vzat do nebe a nezakusil tak smrt.

Henoch neKřesťanský:
Pierre de Lasenic říká, že podle orientálních mýtů existovali tři jedinci, kteří nesli jméno Hermes, tři stejně geniální lidé, jimž by bylo možné připisovat tradici, filosofii a hermetické učení: Thovt, Henoch a Thot čili Hermes Trismegistos. Pro nás je podstatný onen druhý Hermes, za něhož bývá pokládán Edris nebo Henoch, hebrejsky Chánoch, jehož Chaldejci nazývali Duvanai, t. j. Veliký Moudrý, Arabové Uriai. Žil prý tisíc let po Adamovi, byl potomkem Sethovým, jedním z deseti židovských praotců před potopou, synem Jaredovým a otcem Methúšalachovým a měl býti největším mudrcem své doby na této planetě. Židovská tradice považuje Henocha za původce písma, matematiky a astrologie. Podle tohoto proudu není původ Henochovy knihy zcela jasný, ba ani to, v jaké řeči byla původně napsána. Kniha nebyla kanonizonána, a není proto pojata do souboru biblických spisů, ačkoliv má biblický obsah; ten se však svou exoterní stránkou od některých biblických textů odchyluje. Kniha se skládá ze 108 kapitol, z nichž kapitoly 1-36 a 72-105 jsou pokládány za původní, ostatní za pozdější apokrify. Vedle úvodní prorocké kapitoly je důležitá kapitola druhá, pojednávající o pádu andělů, kteří zlákáni krásou lidských dcer sestoupili na zemi a zplodili s nimi pokolení obrů(nefalim). Za jejich přízeň je naučili astrologii, magiji a znalosti léčivých bylin. V další kapitole je vyložen vznik „zlých duchů\"(démonů): vznikli z obrů zplozených padlými anděly a lidskými ženami. Kniha obsahuje ještě další prorocké stati, líčení posledního soudu, tajemství božího ohně, metafyzické úvahy o přírodních tajemstvích a podstatě dobra a zla. Podle Pierra de Lasenica je problém prvních lidí(kteří po tom, co požili ovoce ze stromu vědění, poznali, co je dobré a zlé) v Henochově knize podán mnohem jasněji než v bibli. A. Dillmann, který knihu přeložil do němčiny, pokládá Henochovu knihu za tzv. apokalyptickou literaturu, která navazuje na staré hebrejské prorocké texty. Kniha je mu především druhem „zjevení\", a proto obsahuje důležitá tajemství, která jsou ovšem skryta v obsahově složité, symbolické řeči. Autor knihy se podle Dillmanna pokusil podat systém čistě biblického světového názoru a moudrosti. V tomto smyslu je obsah Henochovy knihy utvářen střetnutím posledních sil orientálního pohanství s hebrejským náboženským esoterismem. Proto také patří Henochova kniha k velmi významným textům esoterní literatury.
Podle dalších teorií Henoch není osobou, nýbrž zosobněním lidstva, pozdviženého náboženstvím a věděním k vědomí nesmrtelnosti. V době označené jménem Henoch zjevuje se kult Boha a kněžství a začíná civilizace s písmem a vědami hieratickými. Podle této teorie je Henochova kniha prvním pramenem kabbaly, božské a zároveň i lidské náboženské tradice a inspirací všech náboženských teorií a systémů. A dožila se dnešního věku v podobě Tarotu. Henochova kniha je také základem některých kultů UFO a jako taková popisuje přistání mimozemšťanů a předávání jejich vědomostí lidstvu. Mimo jiné je po Henochovi nazván kalendář, kde se rok skládá z 364 dnů. Dny se v něm neposouvají a svátky se tak slaví vždy ve stejný den a se stejným datem.
jirka: (Default)
Na nebi vládne zmatek, v kterém se snad ani sám Bůh nemůže dobře vyznat. Leda, že by to byl superBůh. Kdo ví. Při zběžném pohledu do nebeských archivů, který nám Enoch zanechal, si jistě každý musí nutně položit otázku, co by se stalo, kdyby došlo k nějaké mimořádné situaci. Člověk nezasvěcený, tedy většina lidí, se musí v tté spleti ztratit, potkáte tam všelijaké kůry, nižších skupin nebešťanů, vyšších skupin, síly, mocnosti, sluhy. Enoch nám však pomohl nakouknout, já se Vám to pokusím zjednodušit, a to pomocí Enochových soisů a Malcolma Goldwina.
Read more... )
jirka: (Default)
Napřed si musíme říci, kdo to byl vlastně Enoch. Enoch, nebo také Henoch či Enos, měl být pradědem Noema, který podle Genesis1,5 - 20 měl dosáhnout věku 365 let. Přesnější data bohužel nejsou známa, a ani na internetu toho moc nenajdete. Enoch, a jeho spisy, jsou opředeny mnoha legendami, Tak například napsal Etiopskou knihu Enochovo, někdy kolem roku 100 př.Kr. a náleží k apokryfům. (apokryf je v překladu asi jako Tajné spisy) Vypráví o zjeveních, která Enoch zažil při svém putování po zemi a nebesích, a při svém styku s anděly. Jeho spisy se staly základem pro mnohé pozdější představy o nebesích. A právě o andělech, celé té hiearchii na nebesích i pod zemí, by měl vyprávět tento letní seriál. Na stránkách Enochových spisů, se to hemží anděly, jejich jmény, povinnostmi i vlastnostmi. ve čtvrtém století našeho letopočtu, prohlásil sv. Jaroným tyto spisy za apokryfní, a někdy kolem 18 století byly vyňaty z Bible.
Read more... )