jirka: (Default)
Znali jsme se od dětství. Ona chtěla být mastná a chudá, což se jí
nepodařilo neb je bohatá, a já chtěl být bohatý básník, což se mi
nepodařilo, neb jsem chudý dělník. Naši rodiče byli kamarádi, a my děti.
Hrály jsme si na rodinu, tátu i mámu, doktora, rozbíjely věci. Gábinka
byla mladší, a taky zlobivější, a do všech malérů natáhla Tenisáčka.
Jůů, ouvej, jak já byl bit. A to jsem nenápadně chodil žalovat, nic
nepomohlo. Snad právě proto mám zploštělou hlavu. Gábinka snědla ráda
vše, na co přišla. Jednou jsem jí nenápadně podstrčil umělé jablko a
ona si kousla. To byla legrace, zub pryč maminka daleko. Tedy ona byla v
kuchyni. Ještě, že máme doma skříň, tam jsem se tehdy vešel. Jenom jsem
zapomněl, že na skříni je rákoska.  No Gábinka se  pak chtěla pomstít za ten zub, a snažila se mi podpálit sirkou, což neměla dělat, neb její nevlastní otec, tedy jako už otec, potom musel za trest vymalovat náš byt. Když jsem byl věku pubertálního, ocitl jsem se u nich na chatě. Jejich rodina je významná tím, že její matka je čarodějnice a zároveň vášnivá sběratelka kostí starožitností, či jiných starých vyřazených, takže jsme cestou na chatu jako první navštívili smetiště. Nás děti vyhnali na lov a sami se zamkli v autě. Ani nevím, co tam dělali. Nic jsme však nenašli. Gábina se ukázala již tam jako dozrávající žena, a já se musel schovávat. To jiný případ byl u nás na chatě. To jsme tam byli již skoro jako dospělci. Jen já, Gábinka a nějaká její kamarádka. To víte, dejte skorodospělákům  volnou chatu. To se to napřed popíjelo, z toho to přeskočilo na hru ,,lahev“ a nakonec jsem byl nucen opitou Gábinku v bílé noční košili honit po lese, a to jsem byl ve slipech, a to vše za velkého potlesku trampů, kteří zrovna potlachovali.  Od této události jsem jí dlouho neviděl, jářku 22 let. Až na matčině pohřbu se zjevila z čista a jasna. Jé, ta Vám zestárla. Pořád si jí pamatuji jako malou holku, a ona je to dospělá žena  Má rodinu, děti a vychovává manžela. A co mám já? Už ani ty blechy se o mně neotřou. A vši taky nemouhou, neb nemám již vlasy.
Ještě jedna připomínka. Gábino, jestli to tu čteš, NIKDY - ALE OPRAVDU NIKDY - TI NEZAPOMENU, JAK JSI MI SNĚDLA TU ZMRZLIN!!!!!!!!!!!!
◾ Tags: