jirka: (Default)

Ano. I já jsem navštívil MC Donalda. Divné, že. Prostě jsem dostal chuť ochutnat, jak vlastně chutná ten hamburger, když jsou na něj fronty. Když jsem vešel dovnitř, zjistil jsem, že jsem nejstarší jedinec v místnosti. Všude samé děti mezi 15ctým až 20cátým rokem. Protáhl jsem si záda, podrbal na hlavě, krkl si, a postavil se do jedné fronty. Když jsem přicházel na řadu, předběhl mi jeden puber´ták, mávl jsem rukou a řekl si, že stejně nepospíchám, když v tu mi předběhl další, asi dvaceti letý klučina, strčil do mě, měl nějaké řeči. S úplnou drzostí, jako by se nechumelilo, tedy ono se opravdu nechumelilo, si nějaký budižničema předběhne Samotáře. Naobjednal si toho docela hodně, za dost peněz. měl tam různé balíčky, žluté, zelené, různé dvojité hamburgery či co, no, bylo toho dost, jářku za tři sta. Prodavačka mu to hezky naskládala na tác, on ani nepoděkoval, a s vyplazeným jazykem si to šůroval ke stolku. Dostal jsem skvělý nápad, budu se chovat arogantně jako on. Nu což, předběhl Samotáře? Předběhl. Vystřelil jsem ven z mekáče jako střela, omylem jsem mu shodil tác, rozšlápl hamburger v zeleném obalu, nerad rozkopl a vylil dva kelímky Coly, omluvil se v chvatu, a vyšel ven. Tak frajere, a máš, co si chtěl. Předbíhal si, chováš se arogantně, a ještě si přišel o jídlo za tři sta korun. Myslím, že byl kluk rád, určitě si uvědomil, jak hnusně a arogantně se choval.

A jak vlastně chutná hamburger? To nevím, ale zítra, zítra to si určitě zjistím.