jirka: (Default)

Lidi jsou divné bytosti, ale to jseou asi všechny druhy živých platforem života. Kolikráte jsem přemýšlel, proč jsme tady. Je to otázka, která pravděpodobně napadá asi každého. Proč? Vzhledem k tomu, že inklinuji k budhismu, vím proč jsme na tomto světě. Je to tak jednoduché a prosté, říká se tomu karma. Musíme se naučit žít, uznávat jedn druhého, nikoho neponižovat, netrápit, nešikanovat. Teprve potom můžeme dojít k vyšší formě našeho života, a spojit se s životní energií.

Nevím, kolik z Vás tomu věří či nevěří, spíše předpokládám ateistický přístup. Jako dítě jsem byl ponižován, byl jsem ponižován jak ze strany dospělých, tak ze strany dětí. Naučil jsem se s tím žít. Věděl jsem už jako dítě, že si asi takovéto chování zasloužím. Ano, věděl. Sice jsem se litoval, ovšem na druhé straně jsem si říkal, že si za to všechno mohu sám. Mám divné sny. Ano, kdo je nemá, že. V těch snech se vracím do jisté doby, kterou jsem nemohl v tomto hmotném těle zažít, a vídávám v něm, jak ubližuji lidem. Dalo by se říci, že mi to kolikráte i vzrušuje. Ovšem, to je jenom ve snech. V praktickém životě nedkáži ublížit žádné živé bytosti. Chci tím říci, že se mi pravděpodobně vrací úryvek z minulého života. A v tomto životě jsem všude, ať se snažím či ne, pouhé páté kolo u vozu. Snažím se nevybuchovat, být milý na lidi, ovšem, občas ujedu. a to je můj problém. Trpím komplekcem méněcenosti, ano, vím to, přiznávám to. A jelikož si toto uvědomuji, jsem, alespon se tak domnívám, zase o krůček dál. Až se spojím jednou s energií, dosáhnu toho, budu šťastný.