jirka: (Default)
A za to všechno může má sousedka. Její problém tkví v tom, že hrozně ráda pere. Tedy prádlo v pračce. A vždy když její pračka ždímá, tak v mé koupelně padají dlaždičky. A že pere třeba dvakrát denně. Podezírám jí z toho, že snad ždímá prádlo pro celý Vyšehrad. Jak jinak si to vysvětlit když bydlí sama. My jsme vůbec dům samotářů, a každý byt by mohl psát své story. Každý máme nějakou úchylku. Já chodím po bytě nahý, sousedka pere, další soused doma střílí z flusbroku na fotky politiků. A jiní dva sousedi si vzájemně kradou žárovku na své části chodby. A když jsem koupil žárovku na druhou část chodby a našrouboval, záhadně zmizela. Jim se prostě kradení žárovek líbí. Asi jim budu muset tu poslední a jedinou žárovku, o kterou se hádají ukrást. Vlastně já už jsem se o to pokusil, ale prozradil mi kocour Láďa. To je náš domovní kocour, který běhá z bytu do bytu, a je to takový domovní mazel. Chtěl jsem mu tehdy vzteky uříznout koule, ale někdo mi předběhl. No vidíte, já jsem vlastně chtěl psát o tom. Tak tedy. Válel jsem se ve vaně ponořen do pěnivé vody, jen čumáček koukal. Pochopitelně nohy roztažené je tak a předl jsem. A taky jsem přemýšlel. Přemýšlel jsem  o tom, že některým lidem, kteří nechápou, že co je v domě není pro mě, by se měl uříznout šulín. A v tom se to stalo. Pračka začala ždímat, bouchat do zdi a skákat. Já jsem tu pračku neviděl, ale domnívám se, že bude předpotopní. No, a ta jedna dlaždička, byla to zrovna ta, kterou jsem nedávno lepil, vyskočila a hupaj do vody přímo mezi můj rozkrok. Takovýhle milimetr chyběl. Tím jak mi hezky klapla přes stehno si dovoluji domnívat, že kdybych ležel o kapku níže, měl bych ho amputovaného..