jirka: (Default)
Dnes venku svítilo sluníčko. Konečně. Po dlouhé době se vrací do Česka teplé počasí, příjemné. Roztáhl jsem záclony, a pustil do pokoje proud jasného slunečního světla, a myslel jsem si, že i svěžího vzduchu. Nadechl jsem se, chtěl  jsem zacítit tu vůni jara,tu část roku,kdy se rodí nové životy. Nadechl jsem se,a začichal jako pes. Ta vůně, ano, ta vůně, bylo to, byl to, fůůj, byl to zápach z popelnice. Smrad s velkým S. Mé nohy se pod tím smradem podlomily. V posledním záchvěvu padajícího těla, jsem se snažil zavřít urychleně okno. Místo toho jsem strhl záclony. Na zemi pak lapal po dechu. Byl to horor. Mžitky před očima, a vzpomínka na jaro, na všky věků. Nicméně, když jsem jel do práce, všiml jsem si na autobusové zástávce zajímavého jevu. Deset lidí z deseti na autobusové stanici, mělo otočenou hlavu ke slunci, oči zavřené, a vesele vrněli. Myslím, že nemusím říkat, že jsem se k nim přidal. Byla to krása, vrněl jsem tak důkladně, až jsem promeškal autobus, a přišel kvůli tomu později do práce, což nevadilo, neb jsem byl pořád v práci mezi prvníma.
Jo, jaro je prevít.
◾ Tags:

May 2017

S M T W T F S
 12345 6
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Poslední dopisy

Expand Cut Tags

No cut tags