jirka: (Default)

Tak jsem dnes šel Koněvovou ulicí v Praze, lépe řečeno Žižkově. Slunce pražilo do asfaltu, a já byl nucen vyhledat na chvilku stín, posadit se, protáhnout utahané nohy, orafnout mozek a přimhouřit oči své, zavzpomínal na tu slečnu, které jsem nechtěně dnes na zahrádce, když jsem byl na služebním obědě, vylil kávu. Já jsem jí vlastně ani vylít nechtěl. Dívčina si nesla kávu, a chtěla si přisednout vedle ke stolu. ,,s dovolením, prosím" řekla. Koukal jsem se na ní, a nezmohl se na rept. ,, Tak mohu si sednout?" ,,Ale ano, jistě, je to Váš stůl" odvětil jsem, vstal a hluboce se uklonil. Bohužel, mé nešikovné čelo zavadilo o podnos s kávou, a ta se vylila. ,,Pardón, ale já jsem myslel na vaše zdraví" odvětil jsem honem rychle,, doufám, že se nezlobíte"

,,To si pište, že zlobím"

,,kafe není zdravé!

,,Opravdu"

,,Opravdu, to máte kofein, cholesterol v mléce..."

,,Aha, tak vy jste myslel jen na mé zdraví?"

,,Slečno, já myslel na tolik věcí"

,,Aha, tak vy jste seděl u vedlejšího stolu, viděl jste mi, a pomyslel jste na mé zdraví."

,,Ano, pomyslel jsem si, taková pěkná ženská, zdraví má úplně zničené, zachráním jí před kávou"

,,Chcete mít přeražený nos?"

,,ne"

,, Tak to kafe honem rychle zaplaťte a zmizte, blíží se můj starý"

Jo starý. Hromotluk jak Praha. Zaplatil jsem a zmizel.

Tak na toto vše jsem vzpomínal v té Koněvovce, až jsem přimhouřil oči více, a ještě více, nakonec usínám, psst, nerušit. A do toho ticha a příjemného spánku, slyším zvuk, jakoby někdo něco táhl po chodníku. Otevřu oči, a vidím asi tříletého caparta, jak si to šine s dětským kolem s umělé hmoty po chodníku. Prcek se zastavil, otočil se na mě, a kouká, čučí, a já taky koukám a čučím, až jsem zvedl ruku k pozdravu a řekl ,, Adios umakarte" Ani jsem nečekal co se stane, vůbec jsem to netušil, fakt. Prcek zahodil kolo, s brekotem a křikem ,,bubák" se rozběhl v dál, za ním maminka, která se ho pokoušela zachytit, avšak se jí to nepodařilo na první pokus. Toto vše mi přivedlo k myšlence, že by lidé měli mít ocas. Možná by potom maminka stihla dítě zachytit, alespoň za ten ocas. To by taky ovšem musela být revoluce v oblečení, různé velikosti děr na kalhotách pro ocas. No co, je velikost poprsí, proč ne ocasů, že. Musela by se udělat však revoluce na mnoha místech, třeba i v kinech či divadlech. Ano, tam by musela být v sedačkách díra, určena pro lidský ocas. Dovedete si představit, kdyby se diváci v kině koukali na nějakou komedii, a přitom by masově vrtěli ocasem? To by museli být i sedačky dál od sebe, co kdyby měl někdo delší ocas, a tomu za sebou by s ním šermoval před obličejem. Má myšlenka se rozplynula, když jsem se koukl konečně pořádně před sebe. To bude fotka, říkal jsem si.