jirka: (karel)
Evoluce o které mě učili ve škole, je fyzikální evolucí. Učili mě například, že jednobuněčné mořské živočiši jsou předchůdci všech složitějších forem života. Ryba je složitější a proto vyvinutější než mořská houba, pes je složitější a proto vyvinutější než had, tak dál,až k člověku, který je nejsložitější forma života na planetě. Jinými slovy mě učili, že evoluce znamená vývoj složitosti organismu.To je odrazem myšlenky, že organismus s nejvyšší schopností přežít, tedy ovládat své prostředí a všechny organismy v něm, je evolučně nejvyvinutější. Přežít znamená, že nejvyvinutější organismus v daném prostředí je ten, který stojí na samém konci potravinového řetězce. Podle mě je ale tato definice zastaralá. Dva lidé jsou z tohoto hlediska stejně vyvinutí, ale jeden z nich je hulvát, který se neumí k lidem chovat a druhý je nesobecký, velkorysí, tudíž ušlechtilejší. Obětuje li někdo svůj život k tomu,aby zachránil jiný, tak ten co se obětoval patří k těm nejlepším a nejušlechtilejším. Víme že je to tak a přesto je tento názor v rozporu s naším chápáním evoluce. Moje hlubší chápání mně napovídá, že skutečně vyvinutou bytostí je ta, která si cení druhých více než sebe sama. Která si cení lásky více než hmotného světa a všeho co je jeho součástí. Naše současné chápání vychází ze skutečnosti, že náš vývoj až doposud probíhal na základě zkoumání hmotné reality pěti smysly: jsme pětismyslové lidské bytosti. Prostřednictvím pěti smyslů víme, že každá akce je příčinou, která má svůj následek a že každý následek má svou příčinu. Vím že zloba zabíjí, vím jak životadárná je laskavost. Vím například že hůl je nástroj a znám rozdílné následky různých způsobů,jakými je používáme. Vím že kyjem můžu zabít ale také zatlouci trám, který bude podepírat střechu. Vím že mysl, která organizuje válku a násilí, může zorganizovat i pomoc a spolupráci.Vím že výsledkem života bez úcty je krutost, násilí a osamělost. Můj hmotný svět je výbornou školou. Je li hmotný svět vnímán pouze z hlediska pěti smyslů. základním kritériem se jeví fyzické přežití, protože pěti smysly nelze jinou cestu najít. Evoluce je přežití silnějšího a pokrok ve vývoji charakterizuje fyzická převaha. Rozhodujícím aspektem v tomto světě se stává strach. Potřeba fyzické převahy vytváří určitý druh konkurence, který ovlivňuje veškeré aspekty mého života.Ovlivňuje vztahy mezi milenci i mezi velmocemi,mezi sourozenci i mezi rasami,mezi společenskými třídami i mezi pohlavími.Tatáž energie která vyslala do Iráku vojska,vyslala i vojsko do Větnamu, Palestiny atd.Energie která rozdělila rodiny Romea a Julie, je totožná s energií,která staví rodinu bílého manžela proti rodině černé manželky, jakož se z téhož důvodu přou průmyslové korporace.Jedni i druzí touží po přesile. Možnost ovládat prostředí a všechny v něm, znamená mít moc. Moc lze získat nebo ztratit,stejně jako na burze či ve volbách. Nabytí moci jedním člověkem znamená pro druhého ztrátu. Důsledkem chápání síly ,je násilí. Pánem v domě může být jen jeden. Děti se to učí záhy a podle toho se vytváří jejich další život. Důsledkem chápáním moci jsou i Policie nebo Armáda.Uniformy a zbraně jsou symbolem strachu.Ti kdo je používají mají strach a stejně se bojí ti, kdo proti tomu bojují. Všichni mají strach z moci. Chápání moci jako čehosi co potřebujeme k životu utvořilo i naší ekonomiku. Schopnost ovládat hospodářství v celých státech nadnárodních monopolů jsou soustředěni v rukou několika lidí. To vše je dokonalým obrazem moci. Jako majetek několika jedinců, jimž se většina lidstva obětuje.Symbolem moci jsou peníze.Ti nejbohatší mají největší možnost ovládat své prostředí a všechny v něm.Ti nejchudší tu možnost nemají.Peníze lze získat, ztratit,ukrást, zdědit, vybojovat .Vzdělání postavení sláva a hmotný majetek jsou symboly vnější síly.Ti nahoře mají největší moc a proto jsou v očí většiny (ne ale v mejch očích) cennější a nejméně zranitelní. Ti dole jsou nejslabší a proto také nejméně cenní a nejzranitelnější.Z této perspektivy má ředitel supermarketu větší cenu než prodavač. Boj o tuto moc je koření veškerého násilí. Představa moci jako něčeho vnějšího rozpolcuje psychiku ať už individuální, kolektivní, národní nebo světovou. Není rozdílu mezi akutním záchvatem schizofrenie a světem ve válečném stavu. Není rozdílu mezi utrpením rozpolcené duše a světem ve válečném stavu.Na tomto základě se zformovalo naše současné chápání evoluce jako procesu neustále se zvyšující schopnosti ovládat naše prostředí a jeden druhého navzájem.
jirka: (karel)
Na začátku každé války, je potřeba našemu nepříteli nasadit masku démona. A pak, když už je démonem, snáze se nám proti němu zasahuje. Vtrhnem klidně proti němu i do boje, aníž bychom si museli klást otázky o příčinách války. Masu obyvatel musíme přesvědčit, že máme proti sobě vraždícího démona, podlidi kteří můžou za špatnou ekonomiku naší země, zlého vlka. ( například s tímto krédem, šla do voleb ODS) Tím se nám podaří ospravedlnit důvod, proč vraždíme jiné lidi. Zabijeme li takové zlo, tleskáme. Pokud se nám za bouřlivé noci někde uprostřed polí , rozbije auto, domníváme se, že to je zapříčiněno vlivem démonských zlých sil, ale přitom víme, že je to kvuli lajdácké práci našeho automechanika. Poté co nám opraví auto, a my spěcháme, dáváme navzdory tomu pozor, abychom někoho nezajeli , třeba dítě, které přebíhá přes silnici. Tomu se říká přirozenost ( smyslové skutečnosti - manželé Toopferovi ) . Ale v mystické realitě válečné doby budeme klidně bombardovat město plné spících dětí ( Bělehrad, Bagdád ). Chci tím říci, že třeba Americký voják si dá v Americe velký pozor aby nezajel malé americké dítě, ale přitom bez mrknutí oka vybombarduje Bělehrad plný dětí. Americké dítě je v tomto případě v jeho očích ušlechtilé, čistokrevné a hodné. Jugoslávské či Irácké dítě je naopak nečisté, zlé, zárodek zla v tomto světě. V Africe tlupy jiné národnosti, vyhazují nemluvňata druhé tlupy do vzduch a napichují je na kopí , ale o svá nemluvňata pečují s láskou. Ve druhé světové válce jsme nemohli hovořit o tom, že němci jsou hodní. Takové myšlenky byly přípustné až po válce.V řadách německých SS padlo mnoho lidí, kteří byli v očích němců považovány za odvážné a upřímné. V naších očích to však byli bezohlední paraziti. To pochopitelně platí i obráceně. Tj. v Německých očích jsme MY podlidi a ONI se brání, zatím co ONI jsou hodní. Tak to bylo je a bude.
jirka: (Default)
Plno lidí se mi ptá, kde beru to potvrzení, že hmota jako taková neexistuje. Přesně tak, jak tvrdí i křesťanští vědci. Koukněme se tedy, co o hmotě tvrdí kvantová fyzika. Z kvantové pozice se vlastnosti hmoty popisují takto: na mikroskopické úrovni je hmota diskretizována , přičemž jednotlivé častice mají zároveň vlastnosti vln.
Kvantová fyzika určuje také pravděpodobnost přítomnosti té které částice v daném bodě. Nejzajímavější je, že jediným časem, v němž se elementární částice ( hmota na mikroúrovni ) projevují jako částice, je čas,kdy je pozorujeme. Experimentální objevy ukazují, že když není elementární částice pozorována, je vždy vlnou. Jaký je tedy vztah mezi myšlenkou a hmotou? Jak by naše zakladatelka paní Eddy řekla, jaký je vztah mezi smrtelnou myslí a hmotou?
Mikrofyzický vztah atomu vykazuje jisté vlastnosti, jejiž shoda s psychikou učinila dojem dokonce na fyziky. Jak to vypadá, je zde poukaz na skutečnost, že se paranormální procesy mohou přetvářet na jiné médium, a to konkrétně na mikrofyziku hmoty.
C.G.Jung

Co nutí hmotu existovat pouze tehdy, když jí pozorujeme? Neznačí to snad, že z našeho hlediska vytváříme svět kolem nás?
Ivomio ve své knize -Kniha života- píše. Profesor Jahn, podpořen sděleními autoritativních vědců stran existence a humanitárními vědami, vidí svůj skutečný úkol v experimentálním výzkumu zvláštností nemateriálního vědomí, aby tímto způsobem shromáždil důvěryhodná fakta o neobjasnitelných procesech probíhajících v reálném světě. Důležité závěry, k nimž došel, se jeví jako důležité pro další rozvoj poznání.Myšlenkové častice prorážejí tunely dokonce i do tzv Faradaových klecí-izolovaných míst nepropouštějícíhc elektromagnetické vlny. Telepaticky spojené impulsní aktivity jsou princetonskou skupinou srovnávany s principem molekulárních spojů ( všechny formy meditace, mystické prožitky)čím menší jsou rozměry fyzikálních systémů ( neutrony, fotony, kvarky )tím více komponenta myšlenky ovlivnuje hmotu.
Dokonce i při kontenentálních vzdálenostech se signály telepatických impulzů kvalitativně nezhoršují, při přenosu informace skrze hyperprostor vysílatel a příjemce, pakliže mluvíme o telepatických spojích, ale překrývají se - tojest, chybí prostor času.
kynetická energie vědomí je interpretována podobně jako kinetická energie v mechanice, coby prostor forem ve vědomí samém. Z čehož vyplývá, že oč je kinetická energie procesů vědomí silnější, o to snadněji mohou být okolní překážky překonávany a snadněji může být působeno na okolní vědomí neživých systémů.

Uf, tolik citace. a teď si jdu lehnout. Zítra, bude li čas, zase něco málo z mého života a možná i volbách .

jirka: (Default)
Dnes pracovně. ani se mi nechce jít do práce, už padám na hubu a absolutně nevím, co bude dál. Tak jenom malé zamyšlení nad penězi. Všichni je chceme. Je to tak? Ale pojďme se zamyslet nad takovou zajímavostí, schválně. Co by, kdyby. Protože stejně, jako ve všech důležitých otázkách týkajícího se našeho způsobu života na této planetě děláme jedno. Ano, i já to dělám. Honíme se jen a jen za ziskem. a jak to můžeme změnit? Jednoduše, zrušme peníze. Nebo je alespon udělejme viditelnými. Jak? Většina lidí skrývá to, za co se stydí. Proto většina z nás skrývá svou sexualitu a proto skoro každý skrývá své peníze. Lidská rasa považuje peníze za něco velmi důležitého a osobního. V tom spočívá celý problém. Kdyby každý znal finanční situaci každého, došlo by na planetě k takovému povstání, jaké jste ještě nikdy neviděli. Teprve pak by nastala rovnost a spravedlnost ( tedy hesla i pravicových stran ) Dnes není možné natolik spravedlnost a poctivost, protože peníze je tak snadné skrýt. Doslova schovat. Existují různé způsoby, jak se účetně peníze korporací schovávají.  A protože je to tak snadné, nikdo přesně neví, kolik má kdo peněz a jak s nima nakládá. To umožňuje různé pochybné a nekalé praktiky, ne-li přímo podvody. Například korporace mohou dávat dvěma různým zaměstnancům rozdílné platy za stejnou práci. Jednomu dávají víc jen proto, že má něco, co ten druhý nemá. A co to je? Penis. GHmm, ano, hmm. Podle této ideologie, je zaměstnanec s penisem lepší,než zaměstnanec bez penisu. Je bystřejší, inteligentnější a schopnější. Zdá se Vám to jako blbost? Ale ne, lidská rasa to opravdu myslí vážně. Proto nemohou být ženy římskokatolickými kněží, proto nesmějí navštívit zeď nářků v Jeruzalémě, proto nesmějí mít nejvyšší funkce v korporacích, proto nesmějí pilotovat dopravní letadla atd. prostě, když lidé ukáží své platy, platová diskriminace bude obtížnější protože by byly peníze viditelné. Umíte si představit, co by se stalo, kdyby všechny firmy na světě musely uveřejnovat skutečné platy všech svých zaměstnanců? Skončilo by všechno patolízalství a politikaření a .................
A ze světa by zmizela spousta dalších nežádoucích praktitk. Přemýšlejte o tom. Kdyby každý věděl, kolik kdo má peněz a k čemu je používá, nemyslíte, že by se hodně změnilo? Je jasné, že lidská rasa by se nikdy nesmířila s většinou toho, co se ve světě děje, kdyby věděli, co se děje. Společnost by nikdy nestrpěla nespravedlivý způsob rozdělení bohatství planety, tím méně prostředky, jakými se bohatství získává. Nic nevede ke slušnému chování nic jeného, než veřejná kontrola. A asi plno vlád by padlo. BUM.

Toto není návrh, ale výzva

Vyzývám Vás, abyste zahodili všechny peníze, bankovky i mince, všechny národní měny a abysme začali úplně od začátku. Zaveˇme mezinárodní měnový systém, který bude naprosto otevřený a průhledný.

Říká se, že podle bankovního konta poznáte člověka. Tento systém se k tomu přibližuje. Lidé by o sobě věděli mnohem víc Tato myšlenka mi napadla včera v práci, když jsem koukal na věž a přmýtal a přemýtal.

Ráno nad Žižkovem
jirka: (Default)
Měsíc je mnohem větší než vypadá. Tohle stojí za zapamatování, protože až na něj budete někdy koukat, můžete říci hlubokým a tajemným hlasem ,,Měsíc je mnohem větší než vypadá" a všichni budou hned vědět, že jste moudrá osoba která o tom hodně přemýšlí. A pokud budete mimořádně moudrá osoba, řekněte to jen nejlepším kamarádům, tajně, protože jinak to budou vědět úplně všichni na světě a již to nebude tajné.
Za mých dětských let bývaly prázdnin skromné. Pokud možno jsme jako kluci lítali enku a domů jsme skoro vůbec nechodil. Ve 14 jsem měl svůj první čundr pod širákem, jen já a kamarádi.První den jsme zmokli, a hned druhý den jsme jeli domů za maminkou. Ale byl to stejně zážitek. Bylo to v Černošicích u Prahy. Dnes je to již periférie Prahy a není tam hezky, tenkrát tam bylo úžasně. To jsme si totiž vždy nasedli na nákladní vlak a někam jeli. Ani jsme nevěděli kam.  A kde se nám líbilo, jsme vystoupili  a šli do lesů. Dnes jsem si na to vzpomněl, zrovna když jsem koukal na unuděné puberťáky u nás na Vyšehradě. Chudáci.
jirka: (Default)
,,Co byste jako první zachraňovali v případě pohromy?" Tuto otázku položil kdosi mezi přáteli, kteří  se sešli spolu s manželkami a dětmi na návštěvě u kamaráda, v jednom bytě, v jednom pokoji.Otázka vyvolala velkou diskuzi, tak živou, až se záclony přestaly hýbat.
,,Vkladní knížku" řekl jeden
,,Cenné předměty" řekl druhý.
,,Děti. Rozhodně děti." přitakali další.
Všichni s tím souhlasili. V případě nečekané a nebezpečné události, jako první zachraňujeme děti. Je přeci logické, že na prvním místě myslíme na ně. Najednou bum, prásk.  tlakového hrnce vyletěla poklička a do pokoje se vyvalila pára. Za dvě vteřiny byli všichni venku, a nechali po sobě po převrácené skleničky, chlebíčky na zemi, no prostě spoušť. Všichni kromě dětí, které si i nadále hrály v pokoji. Nebo spinkaly?
Vážení, krmíme se slovy, a těm žvástům nakonec věříme. prostě, jsme lidi.
Bruno Ferrero -
jirka: (Default)
Jeden ze základních omylů člověka, je představa ,,jsem svobodný, rozhoduji, řídím svůj život…“ Jak vzdálené skutečnosti, jak iluzorní a naivní. Svoboda a možnost rozhodování o svém životě nepatří do možností běžného člověka /tedy drtivé většiny lidí na Zemi/. S většinou lidí se spíše všechno tak nějak „děje“, jakoby samo od sebe, nepochopitelně, zdánlivě až náhodně, bez důvodu a účelu.
Nebo snad chcete věřit tomu, že zabíjení lidí po milionech, vybíjení živočišných druhů, ničení planety a mrzačení dětských duší již při narození, patří k realizaci božího ,,Já" v lidské bytosti? kdo tedy vlastně řídí náš život? Nejsou třo náhodou ti, kterým jsme dali moc? Popřemýšlejte, než zase jednou řeknete ,,jsem rád, že žiji ve svobodné zemi" a půjdete se postavit do fronty na Úřad rabóty.
jirka: (Default)

Co se člověku asi hýbe v hlavě, když ho bolí? Musí to být něco uvnitř, co se rozběhne a naráží na stěny mozku, nebo snad dokonce lebky? Nevím. A Vy to víte? Přemýšlel jsem nad touto maličkostí, ale na nic jsem nepřišel. Určitě to je nějaký skřítek uličník,který Vám vlezl do hlavy uchem, a teď se mstí. Mstí? A za co? Co člověk provedl, že tělá brajgl v hlavě? Nebo je to nějaká kolektivní vinna? A co když,na to snad ani nevzpomenout, ale je to možné. Uúaáá, jdu spát.

jirka: (Default)
Jak-že to řekl starý dobrý Goebbles? Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Tvrzení, že za 11 zářím, za bombou u americké ambasády a za útok na válečnou loď stojí bin Ládín jsou ničím nepodložené domněnky. Ale to nevadí milionům lidí, kteří koukají na televizi a nechají si vymýt mozek.Pokud by se s Bin Ládínem postupovalo podle MEZINÁRODNÍCH DOHOD A ZÁKONŮ,tak po 11 září a pádu dvojčat měl GW Bush, prokurátor nebo někdo z amerického Establishmentu obvinit u amerického soudu Bin Ladina ze zorganizování tohoto spiknutí a žádat jeho odsouzení v nepřítomnosti. NIC TAKOVÉHO SE NESTALO. Soud by totiž při veřejném projednávání MUSEL POŽADOVAT DŮKAZY. A DODNEŠKA – TÉMĚŘ 10 LET PO ČINU NEEXISTUJE ANI JEDINÝ DŮKAZ, KTERÝ BY SPOJOVAL BIN LÁDÍNA S 11 ZÁŘÍM a patrně ani s ostatními dvěma činy, které jsou mu připisovány. Takže došlo k tomu, že George Walker Bush bez rozhodnutí soudu a o své vlastní újmě zadal u Americké armády nájemnou vraždu člověka, na kterého MĚL VÁGNÍ PODEZŘENÍ BEZ JAKÝCHKOLI DŮKAZŮ že spáchal či organizoval několik teroristických činů. Současný prezident Barrack Hussein Obama k realizaci tohoto rozhodnutí vydal přímý rozkaz. Jestliže toto nebyla nájemná vražda, tak už opravdu nevím, co by jí mohlo být. Bylo zcela zřejmé, že Ládína MUSÍ ZABÍT A NE ZATKNOUT. Dovedete si představit, že by jej zatkli, postavili před americký soud, kde by se ukázalo, že žádné důkazy nejsou a soud ho propustil na svobodu? A on jistě má na dobré právníky. O tom by mohlo svědčit i to, že jej „pohřbili do moře“. No, jestli jej popravili střelou z bezprostřední blízkosti, tak přece nemohli riskovat, aby se tělo dostalo k nějakému patologovi.
Ten pohřeb do moře bude mít také své dopady. Jednak chápu, že nechtějí mít někde jeho hrob ke kterému by se chodili muslimové modlit jako ke svatému. Jednak je to posmrtná msta, jelikož dle islámských představ ten, kdo nemá hrob nemůže být spasen. Ale na druhé straně to nepochybně dopadne jako s Hitlerem – ještě padesát let budou jeho následníci věřit, že to nebyl on ale nějaký dvojník a že velký vůdce žije ukryt někde v jeskyni a ve skrytu řídí jejich boj. Vzali ti vojáci alespoň nějaké genetické vzorky, aby se dala identita jasně prokázat? Nebo opravdu chtějí, aby ty naděje u islámských fanatiků přetrvávaly?
Pamatuji na docela kuriózní situaci, kdy někde v afghánských jeskyních našli nahrávky s bin Ládinovým hlasem rozmlouvajícím o útoku z jedenáctého září. Někdo to blbě přeložil z arabštiny a americká vláda to s nadšením vydala jako že má KONEČNĚ přímý důkaz o jeho vině. Sláva trvala tak dlouho, než někdo, kdo umí arabsky zjistil, že nic takového tam není. Takže sláva skončila a opět se roztočil otupující mediální mlýn opakování věty, že za dvojčata může bin Ládín.
jirka: (Default)
Teď jsem na Rádiu 6 do poslouchal hodinový pořad ,,volejte šestku", což je diskuzní týdeník s posluchači. Zítra má totiž rádio šedesáté výročí zahájení vysílání v češtině. Názory posluchačů byly zajímavé. Zaujal mi například názor, a to se shodlo většina posluchačů, že dnešní novinařina není o profesionalitě, nýbrž o tom, že dnešní novináři povětšinou pro někoho pracují a tím mystifikují. Přemýšlel jsem, a došel k názoru, že tito lidé mají pravdu. Ovšem dejme si ruku na srdce. Pro koho pracovala tehdejší RFE a kdo jí financoval, že. Na druhé straně si musíme přiznat, že byl mocenský boj mezi komunismem a kapitalismem, čemž komunismus představuje zlo a kapitalismus hodného a štědrého strýčka demokrata.
Protože ještě neumíme s demokracií žít, nechci se pouštět do nějakých sáhodlouhých řečí o rozdílu těchto dvou zřízení. Spíše bych si zavzpomínal na dobu kdy jsem tuto stanici poslouchal. Poprvé jsem se s ní setkal když mi bylo třináct let. Šikovně postavené rádio doma u kamen, a přesně natočena anténa, zaručovalo dobrý příjem a poslech jinak rušené stanice. Byly vlastně dvě stanice, které byly rušeny a o jejichž přízeň jsem se jako posluchač přibaloval. Ta druhá stanice byla pochopitelně Deutche Well. Byl jsem nemocný poslechem těchto dvou stanic, monitoroval jsem si je, poslouchal, u kamarádů propagoval. Ty však tyto stanice nezajímaly. Znal jsem dopodrobna jejich, hlavně svobodky, vysílací schéma, program. Snil jsem o tom, že se jednou dostanu za hranice, ale ne všedních dnů, ale politické hranice. Poslouchal jsem je na rádiu Spidola, suprové to rádio, které funguje dodnes. Jen již na krátkých vlnách toho v češtině tolik nehraje. Snad jen Vatikán, TWR,a nějaká americká apokalyptická stanice. Jo a Peking s Moskvou. No vida, tak přeci je nějaký výběr, ale ne takový, jaký byl tehdy.
jirka: (Default)
Můžeme považovat jednobuněčného tvora za cítící bytost? To je otázka do pranice. A je například cítící bytostí i bakterie či améba? Tato otázka je v buddhistickém světě velmi důležitá, protože když vezmete život cizí bytosti, je to špatný čin. Jestliže daná bytost touží po štěstí, a nepřeje si utrpení, pak připravíme li tuto bytost o život, znamená to pro ní velké množství utrpení. Je tedy špatné zbít amébu? Buddhista by řekl, že jestli améba pociťuje utrpení a bolest, přeje si být šťastná a osvobozená od utrpení, je špatné jí zabít. V opačném případě to špatné není.
Uvědomme si, že chování bakterie nebo améby spočívá ve vyhýbání se jistým věcem a vyhledávání věcí jiných, což se do velké míry podobá chování cítící bytosti, jako jsou třeba kočky nebo lidé. Nemáme tedy žádný důvod tvrdit, že se o chování téhož druhu nejedná, i když bych řekl, že tam není žádné vědomí bolesti a potěšení. Améba svým osobitým způsobem manifestuje rozlišování mezi tím, co se jí nelíbí. To znamená, že u ní existuje smyslové vnímání. Proč říkáme, že kočka cítí potěšení a bolest, hledá uspokojení a je cítící bytostí? Neexistuje způsob, jak se dozvědět, jaký je vnímání kočky, natož abysme zjistili, jaké je vnímání améby či bakterie, pokud nějáké cítící vnímání má. Když půjdeme zpátky, až ke kousku plavené křídy, která reaguje s kyselinou, můžeme mluvit o jistém chování i v tomto případě? Víte, existuje něco, co bych nazval před životem, a životem v rámci stanovené bunečné hranice. Podle tohoto přístupu má buňka jednu novou kvalitu. Smysl pro sebeurčení nebo autonomii. To znamená, že do určité míry může vytvářet své vlastní hranice, což není případ plavené křídy.
a co rostliny a jejich kořeny? Zde si myslím, že se jedná o cítící bytost. Nebo mechy a houby rostoucí ve vodě. Ve vinaji se říká, že mech má život, a že tento život závisí na vodě. Jestliže vyndáme mech z vody, je tento život přerušen. To však neznamená, že tím bereme život cítící bytosti. Učinit tedy toto, neznamená spáchat zlo. Ale je to pravda? Víme to?  V buddhistické tradici je definice s cítící bytostí obvykle spojena s pohybem, co by s výrazem vůle. Myslím, že důležitý je zde fakt, že tyto formy chování u bakterie prostě pouhým okem nevidíme. Potřebujeme k tomu nástroje. Jakmile je však uvidíme, budeme je brát jako velmi cítící. Jakmile procitneme do světa mikrosvěta, objevíme, že smyslová citlivost, s určitostí, dosahuje až do tohoto světa, světa, pouhým okem neviditelného.
Rostliny se zdají být mimo sféru schopnosti smyslového vnímání, protože se nepohybují. Ale nepohybují se jen proto, že je to jejich životní styl, který spočívá právě v setrvání na místě. Skutečnost, že nemají nervovou soustavu, je nečiní méně živými, pokud budeme brát život v tomto smyslu, že mají ve své buněčné kompozici vyjádřenou stejnou kvalitu.
Tak tedy otázka je, jsou to cítící bytosti?
jirka: (Default)
Pokud přemýšlíme o neustálém utrpení cizích bytostí, tedy jak jsme si řekli ,,cítících bytostí, protože každá živá bytost cítí" měli bychom mít v sobě schopnost, rozvinout v sobě přání, osvobodit je od strastí. K tomu je potřeba zaujmout laskavý postoj, opravdu celým svým srdcem, k cítícím bytostem, a považovat je za drahé a cenné. Čím více citu Vás poutá k cítícím bytostem, a čím více jsou Vám drahé, tím snadněji se Vám podaří pocítit k ním soucit. A o to jde. Obyčejně, dáme li průběh svým reakcím, připadá nám nesnesitelné, vidět strádat známé a příbuzné. Bohužel máme ale i sklon, radovat se z něštěstí a utrpení svých nepřátel a být indiferentní k lidem, které neznáme. Naše emoce se mění od člověka k člověku. a to je špatné. Aby se vám podařilo vyrovnat pocity, představte si tři osoby. Velmi blízkého člověka, nepřítele a neutrálního člověka. Nechte myšlenky reagovat přirozeně. Uvidíte, že Vaše mysl reaguje nevyrovnaně. Pocítíte náklonnost k příteli a nechu´t k nepříteli. ke třetí osobě nebudete mít žádný vztah. Pak se zamyslete nad tím, proč reagujete tímto způsobem. Přátelé jsou snad přáteli právě teď, ale v minulém životě mohli být nepřáteli, a mohou se z nich nepřátelé v budoucnu i stát. Ty, které nazýváme nepřáteli, mohli být v minulosti naši přátelé nebo příbuzní, ale mohou jimi být i v dalším životě. Co nás tedy vede k diskriminaci? přátelé jsou ti, jimž přejeme štěstí a radost v životě. A jsou na nás hodní. V budoucnu se však z nich mohou stát nepřátelé. Podobně tíhnem k tomu, že na nepřátele reagujeme negativně. V hloubce duše jim přejeme neštěstí, utrpení, žívotní úpadek. reagujeme tímto způsobem, protože jsme přesvědčeni, že nám ublížili. I když nám však nyní mohou opravdu škodit, v minulém životě, nebo v příštím, nám mohou pomáhat, můžou to být příbuzní. Jistota neexistuje, Nemůžeme se spoléhat na to,. že někdo bude navždy našim přítelem či nepřítelem. Stejně tak, ačkoliv se vůbec nezajímáme o cizí lidi, v minulosti tito lidé, mohli být našimi přáteli či nepřáteli. Budete li svojí mysl cvičit tímto způsobem, podaří se Vám vidět všechny lidi ve stejném světle, věřte, že drastické rozdělování ve vaší myslí, rozdělování lidí, zeslábne. takto byste měli zaujmout postoj ke všem cítícím bytostem. I mouchy cítí, a to věřte. Časem dojdete k duševní vyrovnalosti.
Pozor, to neznamená, že nemáte přátele a nepřátele. Snažte se jen zabránit svým krutým a nevyrovnaným reakcím.
jirka: (Default)
Co je to harmonie a proč je v lidském životě důležitá ? Lze říci, že harmonie je stav, kdy člověk zažívá trvalé štěstí, trvalý stav spokojenosti. Aby jí mohl člověk dosáhnout, musí pochopit princip tohoto světa a v souladu s ním jednat. Asi každý z nás hledá své štěstí a chce, aby toto štěstí bylo trvalé. Lidé ho ale hledají ve věcech, které trvalé nejsou. Vše je v neustálém pohybu, vše co vzniká, také zaniká. To jsou principy našeho světa. Proto štěstí nelze hledat v pomíjivých věcech. Lidé touží po věcech, po lásce, po úspěchu. Když je nemají, necítí se spokojeni, prožívají strast. Pokud dosáhnou své vysněné věci, začnou se obávat, že ji ztratí. Opět zažívají strast - tentokrát strach ze ztráty.
    Lidé rozlišují dobré a špatné věci. Po dobrých touží, špatným se vyhýbají za každou cenu. Toto lpění na příjemných prožitcích jim opět přináší strast z důvodu jejich pomíjivosti.

    Jak se lze tedy přiblížit trvalému štěstí ? Není to pro nás snadné, ale lze to udělat. Musíme si hlavně uvědomit, že vše kolem nás i my sami jsme pomíjiví. TAO dává věcem přejít z neexistence v existenci a po určité době se věci i lidé vrací zpět do neexistence. Pokud si toto uvědomíme, přestaneme lpět na věcech, které jsou pomíjivé. To nám může přinést trvalé štěstí, neboť plným pochopením těchto principů se zbavíme všech strachů a stresů, které nás trápí (v konečné fázi i strachu ze smrti).

    Dalším krokem na cestě k harmonii je uvědomění, že každá věc má jak stránku světlou (jang), tak tmavou (jin). Kdyby jedna z nich chyběla, harmonie by nemohla nastat. Proto je třeba se smířit se svými chybami, s tím, že nejsme dokonalí. Bude-li nás pocit vlastní nedokonalosti neustále štvát kupředu, harmonie nedosáhneme. Ruku v ruce s tím kráčí i tolerance druhých a jejich chyb. Pochopení principů pomíjivosti a vyváženosti vnese harmonii i do našich mezilidských vztahů. Nehledejme to, co nás rozděluje, ale to, co nás spojuje. Neboť harmonie je v jednotě, ne rozdvojenosti.

    Pochopení principů života, odbourání stresů, zdravotních problémů, problémů s okolím a vůbec zharmonizování pomáhají cvičení, jimiž se na těchto stránkách zabývájí. Zlepšení a uvědomění si proudění čchi v těle je cestou ke zlepšení našeho fyzického a psychického stavu, cestou k našemu trvalému štěstí.
jirka: (Default)
V tomto starém přísloví, je veliká moudrost. ,Ten, kdo je pomalý k zlosti, je lepší než mocipán. Hannan More pravil. ,, Chtěl li bych někoho potrestat, postaral bych se o to, aby někoho nenáviděl." Potrestat sám sebe za chyby druhých lidí, je bláznovství. Mentální šíp, vystřelený z luku někoho jiného, je prakticky neškodný, leč by mu naše vlastní myšlenky nasadily ozubec. Je to naše pýcha, která se užírá něčí kritikou, naše vlastní vůle, která způsobuje, že nečí skutek je urážlivý, naše sobectví které je uraženo vtíravostí někoho. Bylo by lépe, abychom byli zraňováni vlastními chybami, nemůžeme se totiž cítit bídně, za chyby druhých.
Dvořenín pravil Konstatinovi, že lůza rozbila kamením halvu jeho sochy. Císař pozvedl ruce k hlavě, řka,,je to velmi zajímavé, ale necítím menší bolesti. "
Neměli bychom zapomenout, že svět je velký, že existuje tisíce různých vůlí a myšlenek, ať špatných, nebo dobrých. Nesmíme zapomenout, že každá osoba má založení v jiné kultůře, rodině. Lidský život je práce či hra, velké množství atomů. Lidé jsou dobří a zlý, Ovšem ne jejich duše. Všechen stín negativity pochází od hmoty, která blokuje správné duševní myšlenky. kdo z Vás umí správně meditovat? Většina lidí nedotáhne meditaci do uplného konce. Odradí jí věršinou poletující myšlenky, které otravují, a nedovolují správnou soustředěnost. Ostatně, to je vlastně účel, naučit se soustředit. Ale to jsem odbočil od tématu.
Nemělo by nás urazit nic jiného, než naše vlastní omyly. Ten , kdo úmyslně chce ublížit jinému, ubližuje karmicky sám sobě. Ano. Ze začátku je možné, že budete ukojeni mstou na někom. Časem, a nemusí to být v tomto životě, se Vám to vrátí ve velké negativitě. Veškeré zlo, které vytváříte, je zlo, které se Vám vrátí v nejméně očekávanou dobu. A Vy se většinou urazíte. Proč? Vždyť jste si to sami vytvořili. A teď si položme otázku, co je vlastně ekonomická krize. Myslím, že je to odpověď naší kolektivní karmy, dalo by se to tak říci. Západní svět si žil nad poměry, žil životem, na který neměl, zbytečně se zadlužoval, žil si nad poměry. Krize, tedy velký pád, je výsledek.
Vážení, prosím, žijte a uctívejte životy, všechny životy, i těch nejmenších tvorů. A neurážejte se, až Vás porazí auto.
jirka: (Default)
K napsání k této menší myšlence, mi poňoukl Marpefi. Ono totiž říci křes´tnům, že Bible je soubor pohádek, nebo převzatých báchorek, je hodně statečné. Na jednu věcičku, bych zde chtěl upozornit i já.
Část Nového Zákona ( dále jen NZ) je podle mého, převzata z Buddhova života, tak, jak se kdysi na východě povídalo. Studiem Gnostických textů poznáte, zásadní ovlivněnost psavců NZ Buddhistickými texty. Například Tomášovo evangelium, Eugnostovo evangelium, dokládá, že BUddhova legenda byla vzorem NZ příběhů o Spasiteli - Kristu. Ne jen základní témata děje - zázračné zrození dítěte bez fyzického početí z panny ( zde Máye) jeho božský původ, jeho zázračný rozvoj a schopnosti, vítězný boj s ´dáblem či kázání na hoře. Ale i některé shodné detaily, svědčí o tom, že si Židé v NZ pouze přivlastnili a upravili buddhistické dědictví. Tak například v NZ se ocitá scénka se starcem Asitou ( Buddhačaritam I 54-6 ku Lk. 2,25-35) který se přišel poklonit právě narozenému spasiteli. Také právě v Asvaghošově básni (XI 74) si můžeme přečíst slavný Ježíšův výrok (LK 6,39) ,,když slepý vede slepého, upadnou oba do jámy" A také právě zde ( V16-21) se před spasitelem, ještě než přijal ducha, zjeví asketa bydlící v pustinách a oděný v hadrech, jenž nu ukazuje správnou cestu- postava která se nápadně podobá Biblickému Janu Křtiteli.
A te´d si přeložme několik frází.
Třetí nebe - Tridiva
Onen svět - paraloka, duchovní svět, coby svět duchovnosti
cedit komára - pít vodu přes síto tj, neubližovat ani těm nejmenším rvorům, jako jso komáři
Syn Člověka - indicky nebeský půruša
Je to jenom něco málo, více v tajných spisech klik.
jirka: (Default)
Koupil jsem si knihu, vlastními slovy. Píše dosti zajímavě o životě Buddhisty. Já jsem si u jedné kapitoly udělal poznámky, co vše bych měl zlepšit. Schválně, a co Vy?

1, Vzít život živé bytosti, od hmyzu po člověka - Myslím, že tady jsem se zlepšil, již několik let jsem nezabil ani mouchu, pavouka, nic, prostě nic živého. Broučky obcházím abych je nezašlápl.

2, Krádež. odebrání něčího majetku bez souhlasu majitele. Nezáleží na hodnotě ukradené věciani na tom, zda ten skutek člověk vykoná sám, nebo prostřednictvím někoho jiného. Zde si myslím, že jsem taky zlepšil. Již mnoho let jsem si nic nevzal, co mi nepatří.

3, Nesprávné sexuální chování- spáchání cizoložství. - neporušil

4, lež. Podvedený druhých, uskutečněné slovy, nebo fyzickými gesty. - No, občas si zalžu, hlavně při líčení historek. Zde mám co dohánět.

5, Pomluvy. Že bych zrovna pomlouval, ale občas z úst něco vyleze. Musím se zlepšit.

6, Hrubost. Urážení a špatné zacházená s druhými. Tak přesně to je mi cizí, splňuji.

7, Nesmyslná mluva. mluvení o hloupých věcech, motivované touhou a podobně. myslím, že splńuji.

8, Chamtivost. Úvaha, kéž by toto bylo moje, touha něco vlastnit, co patří druhému. Myslím, že to splńuji. Kromě počítače, který jsem tedy opravdu chtěl, nemám doma nic světoborného, ani ledničku.

9, Škodliví záměr. přání ublížit druhým, ať jde o velké či malé ublížení. Nikdy jsem nikomu neublížil, alespon ne vědomě.

10, Špatný názor. Tak zde si opravdu nejsem jistý.

Tak, a kolikrát jste negativně odpověděli Vy? Dařilo se? Držím palce.
jirka: (Default)






Praktická zkušenost nám dokládá, jak obtížné je v každodenním životě bezvýhradně zachovávat nejvyšší přikázání (minulý článek) a jak je tedy nesnadné, v jediném pozemském žití, vyhovět nabádání,,Buďte dokonalí, jako je dokonalý Váš nebeský Otec“ (Mat.5,48) V tomto smyslu se jeví ne jen oprávněně, ale je to vlastně žádoucí, aby bylo člověku dáno k dosažení tohoto cíle, více životů jdoucích za sebou, tedy více životů v hmotném těle. Teprve v očištění a svobodě, ale i bez strachu, dovedeme v sobě pěstovat pravou lásku k Bohu. , nebo´t, jak může existovat láska tam, kde k dosahování maximálního výkonu stojí na prvním místě, a vládne, strach ze selhání sebe sama. Takto plynule navazuje myšlenka reinkarnace na učení Ježíše Krista. Učení o reinkarnaci, totiž uvádí, že Bůh není soudce lidí neznající slitování, který by jim dal právě ten jeden jediný život, jedinou šanci se k němu ubírat, a který by ty, kteří tuto šanci nechtějí nebo nedokážou uvědomit, navždy potrestal. Ne, Bůh je podle Ježíšova učení (i v buddhismu) milující otec všech tvorů, a to i těch, kteří jej v nevědomosti či zaslepenosti dosud ještě odmítali.

Koloběh životů v tomto světě, umožní dříve nebo později, každé duši, aby se reformovala. Uvědomme si, že to není Bůh. Kdo nás trestá, ale je to reinkarnace, nýbrž jsme to my sami, tak praví učení karmy. Bůh miluje, tedy nemůže trestat. Bůh jen dopouští účinky příčin, jež jsme sami vyvolali, abychom se naučili nést odpovědnost za své konání. ,,Stań se tvá vůle“

Tak tedy. Reinkarnace sice netvoří ústřední téma učení Ježíše Krista, avšak je jedním z jeho nejdůležitějších základů

jirka: (Default)










Myšlenka reinkarnace patří k základnímu vědění lidí, i když někteří vědomost potlačují, a je zaznamenána v té či oné podobě ve všech civilizacích a v každé epoše lidských dějin. Myšlenka reinkarnace vzbudila zájem mnoha básníků křesťanů, i když křesťanské církve, stejně jako mnoho Biblických učení, považují tuto myšlenku za kacířskou. Církev toto učení odsoudila, a prohlásila ho za bludné. Bohužel. A i když je v Bibli zmínka, ba dokonce i náznak (Ježíš Kristus vstal) tvrdě trvají křesťané, že duše není věčná.

Učení karmy a reinkarnace není sice učení Ježíše Krista, avšak po důkladném studiu zjistíte, že jeho myšlenky jsou stejné, či hodně podobné, učení v Bhagavadgíty. V obou učení je jeden velký a doporučení cíl lidstvu v tom, nemuset se znovu narodit v tomto pomíjivém světě, nýbrž se s milující oddaností Bohu se postupně očistit a tak se skrze Boží milost osvobodit od neustálého koloběhu zrození a narození ve hmotě. Jinými slovy, neexistuje žádný rozpor mezi obsahem víry křes´tanské a Védské či buddhistické.

Před všemi otázkami pro a proti, stojí totiž jednoduchá otázka, a sice ,,proč ne?“ Proč by reinkarnační učení, je li správně pochopeno, nemohlo být slučitelné s křesťanským učením? A další otázka, co jsou vlastně hlavní výroky křesťanství? Ježíš nám odpovídá na tuto otázku takto.

,,…a jeden zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:,,mistře, které přikázání je v Zákoně nejvyšší?“ On mu řekl ,,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Další co řekl – miluj svého bližního, jako sám sebe. – Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i proroci. ( evangelium podle Matouše22,35-40 a také Marka 10,25-27)

Tato Ježíšova odpověď není jen v křesťanství, ale je součástí každého náboženství, zvláště pak védského či buddhismu. Nejdůležitější z celého učení Ježíše Krista je, aby člověk všechno své jednání, svůj majetek, své tělo, mysl a svá slova, zasvětil oddané službě Boží. Tedy opětovně, srovnatelné s Buddhismem.

jirka: (Default)
bhagavadgitha 2,20-25/ Duše se nikdy nerodí ani neumírá. její existence je trvalá, nikdy nemůže přestat existovat. Je nezrozená, věčná, stálá a prapůvodní. neumírá, když tělo podléhá zkáze. Jako člověk odkládá starý šat a bere si nový, tak i duch odkládá vysílené tělo, a bere si nové. Duše nemůže být nikdy rozsekaná žádnou zbraní, spálená ohněm, rozmočena vodou nebo vysušena větrem. Duše nezpráchniví, ani se nerozpustí. Je věčná, všudypřítomná, neměnná, statická a věčná táž. kdo toto všechno zná, nebude se nikdy rmoutit kvůli tělu.

Rozumí se samo sebou, že všechny tyto vlastnosti duše, nositele vědomí v těle, se vyskytují mimo oblastpozorovatelných molekulárních interakcí a tradičními přírodovědnými metodami je nelze postihnout.
jirka: (Default)

Nedávno se mi kamarád ptal, kde vlastně sídlí ta duše. Jestli je v srdci, mozku, nebo v rozkroku. Na tuto otázku se opravdu dosti špatně odpovídá člověku, který nemá ani ponětí, co je to duše. Tak tedy, začneme dosti daleko, na začátku. Musíme si napřed vysvětlit několik pojmů, je to opravdu těžké pro začátečníky, ale lehké pro pokročilé.


čti celé )

September 2017

S M T W T F S
     12
3456789
10111213141516
171819202122 23
24252627282930

Expand Cut Tags

No cut tags