jirka: (Default)
Včera jsem viděl film, tedy komedii, o přátelství a kamarádství. Film byl francouzský. Obchodník hledal zuřivě někoho, kdo by ho měl rád, byl by kamarád, a v nouzi mu pomohl. Pochopiteln+, že někoho našel. Ovšem to je jen ve filmu.Zapřemýšlel jsem nad sebou. Mám á kamaráda? Mám já někoho, na koho se mohu obrátit v případě nouze? Odpověď kterou jsem si dal, zněla hrozivě. Ne, NEMÁM. Jsem sám, úplně sám. a spolupracovníky v práci určitě nemohu počítat. Vždyť já žiji vlastně sám, nikoho nemám, a ani nikoho nehledám. Zatím je mi docela dobře, že žiji sám. Lidem se spíše vyhybám A to vlastně již od malička. Vždy jsem byl divné dítě. ale ano, kamarády jsem měl i tehdy jako dítě školou povinné. Ovšem, byli to kamarádi? Nebyli to jen, raději pomlčím. Jako dítě jsem do party dětí nikdy nezapadl. Měl jsem snad jenom opravdu jednoho kamaráda kterého jsem neviděl skoro dvacet let. Ovšem když si vzpomenu na slova Hieronymuse ,, Přátelství, které moho skončit, nebylo nikdy pravé přátelství" musím se opětovně ptát, ptát sám sebe. Měl jsem někdy opravdového přítele, který by mi pomohl v nouzi nejvyšší? A dokázal bych já někomu pomoci? Vždyť sám o sobě vím, že jsem srab, který se vzdává hned, v každém případě. a skončím u další citace, tentokráte Publiliuse Syruse ,,Dobře žil ten, kdo mohl zemřít, když sám chtěl."