Čas a naplnění

[jirka]

Někdy se možná podivujeme, co má čas za úkol v Boží věčnosti. Samozřejmě, že duchovní člověk a s ním i jeho svět, jsou stvořeni a již dokonalí ve věčném nyní. Nicméně vývoj vědomého probuzení k těmto skutečnostem se odehrává v čase, a v něm se též uskutečňuje náš přechod od zákona hmoty do milosti Ducha V Indii se přirovnává tento proces ke sloupávání slupek z cibule. Svlékáme jednu slupku za druhou /tj naše chybné názory, návyky, obavy, tvrdošijná mylná přesvědčení / a dojdeme li až dovnitř, zjistíme, že tam nic není, není viditelného jádra , protože TO je neviditelné jádro duchovní. Souběžně s tímto procesem sloupávání ega probíhá návrat do ,,Otcova domu" neboli do Božího království. Když si uvědomíme své pravé ,,Já" je to jako blesk. Odehrává se to sice v čase, ale najednou nemá nad námi moc. Je nám jedno, je-li léto nebo zima, včera nebo zítra, svítí li slunce, nebo prší. Uvědomíme si, jak je pošetilé stále se vracet k minulosti , ať již s litováním toho, co bylo a nebude, nebo naopak. Jen velmi smrtelný a hmotný stav vědomí žije v minulosti, aťsi již jejich radostech či bolestech. Pochopitelně, že totéž se týká budoucnosti a zase ať již jde o plánování potěšení nebo obavy z nějaké události. Dejme Pánu svou minulost i budoucnost a spočiňme v Jeho přítomnosti. Toto je Boží vesmír, vesmír Ducha, a když se stále mentálně lokalizujeme do ,,tohoto světa", stavíme se dobrovolně do stínu a světlo ,, Jeho království" - ač stále přítomná - k nám nemůže, ve vědomí přítomnosti, v tomto stavu milosti, odpočineme a zjistíme, že nejsme vydání žádné fyzické moci, ani zlým mentálním silám, nýbrž, že žijeme z Boha. Naše moudrost a pravda nám jen pomáhají jít touto úzkou cestou,
která vede do věčného Nyní. Prázdná kapsa či nemocné tělo, nejsou příjemná, ba mohou mučit, ale to vše jsou výsledky hypnotismu a jeho výsledky v našem vědomí. V okamžiku,kdy dojde k proměně vědomí, mizejí na cestě života, kdy prožijeme svou sounáležitost s Bohem a Jeho přítomností, nyní. Tušíte již, jaká je to cesta. Lao tse hovoří o cestě, Buddha o stezce, Ježíš Kristus řekl. ,,Já jsem cesta". To znamená, jsem v nebi. Tuto pravdu musíme držet a nepustit. Trvat na ní, i když ( zatím ) jí neprokazujeme. Cíl i základ je ,,Já jsem". Je to nesnadné, ale stojí to za to. A chcete li mít výsledky, nesnažte se potichu ani nahlas argumentovat proč to nejde, a nevyprávějte o svých potížích. Někdy se třeba až hněváte, že všechny ty krásné pravdy znáte, ale váš život podle toho nevypadá. Jistě je tu nějaké vysvětlení. Zřejmě stále srovnáváte -to je dobré, to ne. Ten kdo hledá plné světlo, musí ze svého myšlení vyhladit minulost i budoucnost, všechna stýskání i všechny obavy, a žít jen ve věčném ,,Já. Potom nebudete muset překonávat žárlivost, závist, smyslovost. Odpadnou samy když si uvědomíte naplnění v přítomnosti. Co ještě si lze přát? Něco ve hmotě, nebo od člověka? Naplnění je v Bohu. Poznáte li milost, poznáte současně, že máte vše. Něco v nás se duchovně rozvíjí a vedlejším produktem tohoto rozvíjení se je, že máme vše, co potřebujeme. Není třeba o to zvlášť prosit. Je třeba jen potvrzovat, že On je zde. Duch se může pak projevit v nejdůležitějších drobnostech, jako třeba volné sedadlo v autobuse.