Slibuji, že už nebudu pít, aneb

Probudil jsem se ráno a nebylo mi dvakráte dobře. Ale musel jsem vstát a jít do práce. Oblékl jsem se, omyl, a chtěl si na nos a uši nasadit brýle. Ale ouvej. nemohl jsem se najít. Prohlédl jsem úplně všechno, dokonce jsem lovil i v záchodové míse. Nenašel jsem je. za to jsem našel uvařený guláš v hrnci. Tak to nechápu, vůbec si nepamatuji, že bych vařil. a už vůbec nevím, kde jsem vzal maso na guláš. Nebo spíše , kde jsem vzal jakékoli maso, vždyť jsem doma nic neměl. No nedalo se nic dělat, brýle jsem nenašel, asi jsem je ztratil někde venku když jsem šel v noci z tohoto sportovního baru. Nebudu Vám říkat, že jsem byl silně nakrknutý. O to větší nakrknutí jsem v sobě cítil, když jsem se chtěl obout a zjistil jsem, že nemám boty. Tak to už mi opravdu hlava nebere. Brýle, boty, guláš, co jsem to asi v noci mohl dělat? Matně přemýšlím. Ale nevím. Už ale opravdu musím do práce, nazuji si staré křusky a vyrážím do rabóty. A co myslíte, že jsem na schodech v baráku potkal? Boty. A hned vedle ponožky. Brýle však ne.

běhen dne jsem si začal vzpomínat. ano, vzpomněl jsem si, že jsem cestou domů do něčeho, nebo někoho, vrazil a ty brýle mi spadly. jen nevím, jestli jsem se srazil s člověkem nebo se sloupem, popřápadě možná psem. To by pak vysvětlovalo to mkaso a guláš na plotně.

Mimochodem, víte, proč mi říkají na baru močedník? No přeci. Močedník je muž ( u žen si nejsem jistý, jestli je to možné ) který se baví na záchodě při čůrání tím, že když je asi tak v půlce, stlačí splachovací páčku, a snaží se dočůrat dřív, než splachování skončí.

No ake takhle jsem naštěstí včera nedopadl. Ovšem, bohužel, bude mi včerejšek stát dost peněz. Ty dvacet let staré brýle jsou moc těžké.