Jak jsem pořádal lov na lišku

 S Tenisákem, jako s dítětem, jezdili rodiče i na chatu. Jezdili jsme  tam vlastně každý víkend, a byli jsem tam skoro celé prázdniny. Naše  chata, to byl vlastně srub uprostřed lesa. Jinak nikde nic nebylo, z  jedné strany pole a louky, z druhé les. Hluboký a tajemný les, bublající  potůček. Pamatuji si, že do potůčku jsme ještě v první polovině  osmdesátých let chodili pro vodu.

Na chatě nebyla elektřina, ta se  zavedla až někdy v roce 1987, takže se svítilo petrolejkou. Byl tam klid  a hrozně příjemně. Jako dítěti se mi tam líbilo. Neměl jsem tam  kamaráda, protože nikdo v okolí nebyl. Občas přijel vedle k sousedům  Dan, s kterým jsem si hrál, a když mi bylo osm, kamarádil jsem se s  Honzou, jehož rodina měla chatu za ďolíkem. Na chatě jsem měl různé  schovky, ve skalách, v lese. Byl jsem v okolí jako doma, takže když mi  například, už jako většího klučinu, honila parta dětí z vedlejší osady,  měl jsem navrch. Hrál jsem si především sám, vždyť jsem byl samotář,  ostatně jsem pořád. Někdy jsem si hrál se sestrou, která mi věšela na  strom či závoru. Já byl kosmonaut. Když jsem byl větší dítě, asi tak  deset let, dostal jsem kolo. Mé první kolo. Jezdil jsem všude možně, v  lese, na silnici, někdy až hodně daleko od chaty. myslím, že kdyby  rodiče věděli kam až jezdím, a že jezdím po silnici(která mimochodem od  chaty byla ASI PĚT KILOMETRŮ) zakázali by mi jezdit. V té době jsem se  potkal s Honzou. Taky miloval kolo, a tak jsme všude lezli. Lezli po  posedech, prolézali jeskyně a pluli na pramičkách, které jsme poctivě  kradli, ale zase vraceli. Pokud pramička zůstala na hladině a nepotopila  se, majitel ani nepoznal, že jsme si jí půjčili. Nevím ani, jestli to  bylo kamarádství, nebo spíše, že v okolí nikdo z našich vrstevníků  nebyl. Nevím. Zažil jsem plno dobrodružství na té chatě,A taky hon na  lišku.
Bylo to na jaře, místy ležel ještě sníh, ale jívy už měly  kočičky. Mráz se vytrácel ze země. Hoinza a já jsme se vypravili na lov.  lišek. On nesl pušku a já sirky, již bylo k výstřelu nezbytně nutno.  Taková totiž byla naše puška. Měla závěr na křesák, který zrezivěl s  ostatním mechanismem v jeden jediný kus. Do její prachovnice vyvrtal  Honza dírku, k níž se přistrčila sirka, když se mělo vypálit. Proto bylo  při střílení lepší dvou. Jednoho aby mířil a druhého aby zapaloval. A  protože hlaveň byla chatrná, hrozila naše puška chřtánem smrti jak  dopředu tak dozadu hlavně. Honza měl jako správný lovec klobouk s pérem.  Šli jsme lesem a ž k Závisti, kde byla liščí nora o které Honza věděl.  Za náma se coural pes Filip, pouliční směs všeho možného. Cesta lesem  byla ustlaná kobercem z padlého loňského listí, Místama bláto, kde mezi  trsy travin a kameny stála černá voda a kde skupiny vrbových keřů  vytvářely ostrovy. Ptáci si klidně poletovali, veverky skákaly z větve  na větev a v nás vřela lovecká krev. Museli jsme ale šetřit municí,  jelikož jsme měli s sebou jen jednu ránu a to tu, kterou byla právě  puška nabitá. Byl to zato ale pořádný náboj, hrst střelného prach, hrst  uštípnutých hlaviček od hřebíků. Cestou jsme spřádali lovecký plán.
,,Bude  nejlepší, když budu střílet já" říkal Honza ,, protože to s jedním  setsakra trhne. A ty mi přistrčíš semhle sirku".  plánoval Jan. ,,Napřed  tam pustíme Filipa, pak si lehnu na čekanou a namířím hlaveň do díry. A  hned jak liška vyrazí, vystřelíme. Jestli je v té díře opravdu liška,  bude naše."
,,To taky bude" dotvrzoval jsem.
Konečně jsme byli na  místě. Pod kořeny starého jalovce jsme našli vchod do doupěte, úzkou  temnou díru, která vedla hluboko do země.Poštvali jsme tam Filipa.  Sláva, liška byla doma. Pes jí ihned zvětřil, očichal díru, zježil  chlupy, vrčel a pak štěkal. ,,Chyť si jí Filipe, chyť si jí" křičel  jsem. Honza ležel připraven asi čtyři metry od díry, s pažbou opřenou o  kámen a já vedle něho na bobku škrtal sirku. Filip zmizel v noře.  Pojednou se v podzemí strhl strašlivý ruch. Filip štěkal jako celá  smečka psů a do jeho štěkotu se mísily prapodivné zvuky. Rozškrtl jsem  druhou sirku. Náhle se štěkot strhl v hrozný řev.
,,To tam bude celá  liščí rodina, uvidíš" šeptal Honza. Řev se blížil, uvnitř chodby se něco  hýbalo, strkal jsem sirku k zátravce.
,,Počkej" křikl Honza. ,,Vždyť je to Filip"
A  opravdu. Byl to Filip, který u nás hledal útočiště. Filip se chvěl, tak  jsem ho hladil s Honzou. ,,To bude jistě kanec" řekl Honza
,,Nebo divoká kočka" řekl jsem já, jen abych něco řekl.
,,Ať je to co je to, dostaneme to ven." prohlásil.
Honza vytáhl z kapsy konec nějaké tkanoce napuštěnou sírou, a začal jí soukat do nory. Zdála se nekonečně dlouhá.
,,Máš toho dost?" ptal jsem se
,,Plné tepláky, v kapse mám díru"
Když  se mu zdálo,že už má tkanice dost, přetrhl jí, zapálil klubko, a hodil  jej do nory jak nejdál mohl. Konec tkanice si nechal v ruce. Ale náhlým  trhnutím zevnitř nory, mu byl prudce vytržen.
To je zvíře, které žere oheň" zašeptal vystrašeně Honza. ,,Pospěš si"
Rychle jsme znovu zaujali původní postavení s puškou a a sirkami. Čekali jsme dlouho a trpělivě.
Po delší době bylo jasné, že vykuřování nemělo smysl. Z nory nebylo slyšet ani jediného zvuku.
,,Možná to tam zhaslo, zkusíme, jestli tam je průvan" rozumovali jsme.
Udělali  jsme ještě větší  klubko, zapálili, a hodili ho do díry. Zaujali jsme  své postavení. Hustý kouř se nasával do díry a za chvilku se objevil nad  kameny tenounký sloupek dýmu. Tentokrát vykuřování účinkovalo a to  neuvěřitelně. Z nory se ozval křik a nadávky, v tom okamžiku se hromada  rozhrnula a objevila se prapodivná  lidská postava. Vyděsil jsem se tak,  že jsem upustil krabičku se sirkami.
Byl to chlap v maskáčích, mžouraje na nás a do slunečního svitu zařval. ,,Odhoď pušku"
Napřed Vy odhoďte nůž" zařval Honza.
,,Docela  správně" utrousil muž a odhodil dýku. Honza vstal a nechal pušku na  zemi. To ale neměl dělat. Chlap skočil k němu a zmocnil se pušky. ,,Tak  hošánkové, a teď si spolu popovídáme". zasmál se. Honza se rychle shýbl,  vzal krabičku sirek, a hodil jí do louže. ,,Tak a teˇsi vystřelte,  půjde - li Vám to"
,,Chytrý chlapec" prohlásil muž, když si prohlédl pušku.
,,Kolik Vás tu je?"
,,Jen my dva" uklouzlo mi
Ale  hned jsem se kousl do rtů a přál jsem si, abych mohl spolknout slova.  Tak blbě jsem prozradil, že já a Honza jsme sami v lese. Chlap se s  úsměvem uklonil a řekl ironicky. ,,Můžu urozené pány pozvat do mého  parádního salonu?"
,,Honza odpověděl s hlubokým úklonem. ,,Mockrát  pánovi děkujeme, ale to se musíme napřed zajít domu zeptat, jestli nám  to dovolí"
,,Marš dovnitř" zařval.
,,Dyť byste beztak mohl chytit  jenom jednoho, a ten druhý doběhne domů a přivede spoustu lidí" řekl  Honza. Honzovo upozornění bylo dost správné, ale podcenil hbitost  chlapa, během vteřiny skočil, a měl nás oba. ,,Se mnou nejsou žerty  hošánkové, budu li chtá´ít, jste oba koťaty smrti, jasnéé, a hybaj do  slůje, nebo vás rozřežu a naháži váše kousky lopatou pod zem!"
Byl  jsem k smrti vyděšen. Chtěl jsem křičet, ale nešlo to. Byla to jistě má  poslední hodinka.A chlap nás nesl do vchodu do sluje jako dvě kuřata.  ,,Hybaj dovnitř, usmrkanci" poroučel drsně. Nebylo pomoci. Vlezli  jsme  do tajné chodby. Chlap nás následoval a vchod zavřel pomocí posuvem  velkého balvanu. Nastala tma jako v ranci. Chlap rozsvítil petrolejovou  lampu. V její slabé záři se objevilo lůžlo vystlané listím, pytli, vedle  ohniště   ze začouzených kamenů. Stěny byly složeny z velkých kamenů,  podlaha byla z udusané hlíny, byl tu i džbán, několik hrnců, rošt na  pečení.
,,Nemáte tabák chlapci?"
,,Dost možná, že máme taky tabák" řekl Honza.
,,Možná. Drž hubu a sem s tabákem"
,, no vlastně mám cigeretu"
když  chlap začal kouřit, uklidnil se. ,,Vlastně vám ani nechci ublížit. Jen  nechci, aby se lidi dozvěděli, že tady bydlím. Jsem poitický."
Začal  vyprávět svůj příběh o utlačování, pokusu o útěku z republiky, o zlých  lidech. Je to n dlouhé povídání, tak možná jindy. Nakonec nás pustil,  slíbili jsme mu, že o něm nikdy nikomu neřekneme. No teď po třiceti  letech, to jsem snad mohl.
Jo, tak to byl náš lov na lišku.

Co to safra znamená

 Byl jsem dnes na prohlídce u očar. Měla být normální prohlídka, kterou procházím třikrát ročně. Ne měl. Doktorka však ujistila, že mám Fu v Myd. 90D s centrální exkavací ve smyslu diabetické retinopatie a ženy mi urychlí zítra na nějaké celodenní vyšetření. Nevíte někdo, co to pro Tenisáčka Jiřího Kýra znamená?