Jak jsem dostal pokutu

[jirka]

 Chtělo by to trochu ohledu, říkám si. Víte, my poloslepci, tedy brejlouni, máme takový problém. Když z velkého mrazu vejdete do tepla, zamží se Vám brýle. I to se stalo včera. V ruce maje těžkou tašku, dostal jsem se v metru do davu lidí přesně ve chvíli, kdy se mi zamžily býle. Začal jsem do lidí poslepu strkat a křičíc ,,halo, já chci jít jinam, ne tam kam mi tlačíte!" jsem se ocitl úplně na jiném nástupišti, jiného metra, tedy písmene. Ještě k tomu jsem v turniketu ztratil tašku, takže jsem přišel o zlaté cihličky co jsem v ní pašoval. Konečně se mi podařilo očistit skla u brýlí. A nemyslete si, i když Vám výrobce garantuje skla nezamlžovací, vždy se Vám zamží. Začaljsem zuřivě hledat svojí tašku. Po rozkoukání jsem byl v šoku. Tašek s logem obchodního řetězce kterou jsem měl i já, bylo na nástupišti tisíce. Co teď? Mám lidem vytrhávat tašky a koukat se co v nich mají? Co kdyby tam měl někdo nějaké komprotující materiály na někoho někde tam?? Tuto myšlenku jsem zavrhl. Vyšel jsem na ulici a z plných plic nasál svobodu. Výfukové plyny v Praze nikdy nechutnaly tak sladce jako nyní, když jsem se stal chudým človíčkem. Začalo se mi hrozně, ale hrozně moc chtít na velkou, což byl další průšvih, neb jsem neměl u sebe ani floka na společné WC.A co hůř, venku mrzne až - však to znáte - . V tom mrazu se mi opravdu nechtělo svou růžovou řiť vytáhnout na světlo jednoho nejménovaného parku v kterém jsem se ocitl. Ale musel jsem. Zalezl jsem si tedy do křoví, polosvlékl kalhoty a zatlačil. ano, bylo to napůl venku. Ale opravdu jenom na půlce. To hnědé tuhé napůl teplé a napůl zmrzlé mi prostě jen tak viselo z řitního otvoru a ne a ne spadnout. Zavrtěl jsem tedy trochu zadkem a nic. Bylo to jako zapíchlé kopí. Myslíte si,že by mi nic horšího ten den nemohlo potkat? No potkalo. Kde se vzali nevím, ale přede mnou stáli dva měšťáci, tedy lépe řečeno měšťák a měšťačka, tedy strážníci. Já vykulené oči a vrtící zadkem, oni vysmátí, hlavně ta policistka, která úplnou náhodou měla v ruce mobil namířený na vyděšeného Tenisáčka, a urputně v něm něco četla. A nebo taky mohla fotit, to nevím. A kolik, že ta legrace bude stát? Ani se neptejte, neb kdo se ptá, nemusí se nutně dozvědět všechno ani nic. Mimochodem, neví někdo, jak na mrazem spálenou prdelku? Ani sednout si pořádně nemohu, a to by někteří chtěli, abych si šel sednout na Pankrác, že se mi tam prý bude lépe spát.