Tak jsem si nějak vzpomněl

[jirka]

 První pondělí tohoto roku. Jel jsem ráno do práce a vzpomněl jsem si. Vzpomněl jsem si na dobu přibližně před dvaceti lety. A možná je to dýl. To jsem ještě dělal na Barrandově který má mě zanechal následky, ale také ty nejlepší vzpomínky. Tedy ty pracovní. Vzpomněl jsem si na to možná proto, že v Albertu vyhodili Michala ze skladu na dlažbu. Já jsem tehdy v té době, na Barrandově, byl také málem vyhozen. Ale ne za chlast, nýbrž za práci. Bylo to tak. Tehdy bylo v módě dělat porady. Bylo to každou středu a vedoucí úseků se sešli v denní místnosti s vedením a poslouchali od šéfů jak se má pracovat, co se povedlo a co ne. Mno a můj šéf, nějaký Jirka, si vzal s sebou razítko od příjmu. A přišlo zboží. Bylo potřeba ho potvrdit a to razítkem. Jenomže razítko nebylo, Jirka ho měl v kapse. Chtě nechtě, musel jsem se pro razítko vydat. A byl malér. Já nezaklepal, vrazil jsem tam, že potřebují razítko. T o jsem dostal a odešel. Ještě jsem nedorazil na příjem a Jirka v zádech. Vedoucí mi vzkazuje, že m výpověď. Z fleku hned. Nestačil jsem se divit. Možná jsem si zasloužil trest, ale hned výpověď? Jirka se mi naštěstí zastal, ale ta potupa. Joooo.