Dva šoky v jeden den

[jirka]

 Vylezl jsem z baráku, jen tak letně oblečen, pospíchaje na tramvaj, která měla do stanice Palouček přijet za tři minuty. Nebyl čas se tedy vrátit domů a tepleji se obléknout. Ano, již jsem to prozradil, venku byla zima, asi jako v psí ráno. Druhý šok, který přišel přibližně minutu po prvním šoku, byl chlap, v trenýrkách a nátělníku, který si skočil do obchodu i nás na rohu, Žabky. Zima a chlad se zvětšil. Pořádně. Nicméně jsem naskočil do tramvaje, a sladce, s úsměvem hloupého psa, rozvalil jsem se na sedačce. Nečekal jsem, a to musím potvrdit, další šok, který nastal na stanici Bří Synků. Vážení, tramvaják vesele oznámil, že po Praze, hlavně v centru, pobíhají nějací lidé, a tak se pojede úplně někam jinam, a ještě k tomu chtěl jet kolem Slávie. Takovou rychlostí kterou jsem vystoupil, jsem ještě nikdy opravdu nevystoupil. Tělo ( na kterém sedí hlava, v které je myslící mozek) bylo rychlejší než zakrnělé a dnes i líné nohy, takže jsem z tramvaje letěl po čumáku, a to ještě v té rychlosti mozek zkratoval třetí komůrku, která je vedle páté komůrky před osmou, což způsobilo, že jsem zapomněl vytáhnout ruce z kapes a vystřelit je před sebou. Možná by to chtělo zkráceně, prostě, a nebudu zapírat, odřel jsem si čumák  obličej