Byl jsem na pohřbu

[jirka]

 rána jsem byla nervní, hrozně.Ani jsem nevěděla jako kytku koupit, věděla jsem jenom, že to musí být sudý počet. Nakonec jsem něco sesmolil a vydal se do krematoria. A začal problém. Znám jenom Gábinu a strejdu Milana. Bratra Gábiny jsem viděl naposledy před třiceti lety, ne li víc, a to byl asi šestiletý hubený klučina. Kokám a nevěděl. A najednou vidím Gabču a strejdu Milana. Seznámili mi s lidmi, brácha Gabči byl dvakrát větší než já, jsem se lekl, takový udělaný, nechtěl bych být jeho nepřítel, jedna rána a jsem na Marách. Byl jsem seznámený i se sestrou tety Ivany, o které jsem tušil ale nikdy neviděl. Ale ona viděla malého Jiříčka.

Pohřeb to byl v uvozovkách hezký, zastrčil jsem několik slz a popřál duši Ivany ať se tam nahoře má dobře. A doufám, že se tam setkala s mojí maminkou a sestrou a krafají a krafají a krafají a tak dál. 

Sbohem Ivano