jirka | Ukrajinci a já

Dloiuho jsem přemýšlel, jestli se vůbec do tohoto tématu mám pustit. Kdykoliv se totiž ozvu na Facebooku na obranu Ukrajinců, jsem zablokovaný nebo omezený na účtĕ. To je jenom potvrzení toho, že pro ruské síly mají na Facebooku navrch. A to mi vadí. Vím tedy, že na Facebooku nemohu psát své názory a na blog jsem to nechtĕl tahat. Ale nedá mi to. V poslední dobĕ jsem svĕdkem neskutečné nenávisti proti Ukrajincům, velké podpoře genocidy na tomto národu. Já bych taky asi mĕl Ukrajince nenávidĕt, v životĕ mi jich nĕkolik ublížilo či ponížilo. Nejhorší asi bylo, když mi v devadesátem roce vyhnali z ubytovny v Postoloprtech a já spal na ulici. RTedy na nádraží. Ale já beru človĕka jako človĕka a národnost do toho netahám. To bych podle ideologie tĕchto chcimírů musel obrovsky nenávidĕt český národ a chtít jeho genocidu, což by se asi chcimírům líbilo, protože jsou to jednoduché pudové bytosti. Stojí poiuze s nastavenou rukou a křičí, dej peníze.

K součastné situaci. Mnoho lidí ( chcimírů - v překladu jako, nebrante se Ukáčka, nechte se vybít, NATO nepomáhej, chceme aby se Rus dostal až do Prahy a mi ho mohli velebit ) nejvíce štve to, že se Ukrajinci rozhodli bránita jsou v tom úspĕšní, protože oni sami jsou zbabĕlci, kteří by se rusákům okamžitĕ vzdali.To, že jim nastavili zrcadlo zrovna Ukrajinci, které mnozí vnímali před valkou jako lidi druhé kategorie, kteří jsou dobří pouze jako levná pracovní síla, navíc umocňuje jejich flustraci ze sebe samých, které si kompenzují tím, že Ukrajince odsuzují za tu odvahu se bránit, protože jim připomíná jejich vlastní zbabĕlost-

Tak a teď si mi zase můžete nahlásit. Vlastnĕ moment, toto je blog, zde to nejde.