Cesta k doktorovi, Smíchov, vyčůránek. A ještě....

[jirka]

Dnes jsem nebyl tam, kde v tyto dny pravidelně již několik let bývám. V práci. Nemusel jsem tedy vstávat brzo ráno, a mohl jsem si přispinkat až o dvě hodiny. vstával jsem  až v šest hodin ráno. Dnes jsem měl totiž naplánovanou cestu k vědě lékařské. A to nalačno. Takže žaludek se  kroutil, ovšem bylo mu to houbelec platné. Byl jsem na něho tvrdý a nedostal najíst. A tak uličník posílal impulsy do mého mozku s křikem ,, mám hlad, dej mi okamžitě najíst". Hovno hovnone ne můj žaludku, vydrž a vyrazil jsem do pozdně ranního dne. Bylo chladněji než včera, což jsem poznal  hnedle, jak jsem vyšel z baráku. U Žabky pochrupoval pekař, čekaje až mu otevřou a on bude moci vyložit chleba a rohlíky, pejskaři volali na své miláčky ať čůrají a kakají rychleji, že pospíchají do práce a já, no, já si vzpoměl, že jsem se nevyčůral do ( jak jen se ta prhledná trubička jmenuje) kterounesu pro doktora. Nastoupil jsem do tramvaje a přemýšlel kde tu věc naplnit. Rozhodl jsem se vystoupit u Botiče, a v křoví jsem jí naplnil. Plnilo se mi to špatně, a ještě jsem se počůral. O další anabázi, tedy průběhem u doktora, vás nebudu otravovat. by Vás to stejně nezajímalo, asi.
Protože jsem smíchovák a bydlel jsem na Smíchově 33 let, rozhodl jsem se projít odpoledne touto čtvrtí a kouknout se, co se změnilo. Víte, Smíchov v mém dětství byl priférií Prahy. Dnes je to centrum a hrůza s děsem dohromady. Smíchov byl vlastně větší vesnice, lidé se znali a bydlelo se tu spíše jako na vesnici. Jako kluik si pamatuji na ty krásné zapadlé uličky lemované pavlačovými domy, na průchodnost mezi domovními dvory, na klučičí války a podobně. Dnes je to hnusná proskleněná, plná obchodů, čtvrť. Pamatuji si podobný život jako v tomto filmu a na snímky ( porovnání čtvrti minulost a rok 2012) se můžete jukat zde. Koho to nezajímá koukat nemusí, tečka. A pro mimopražské, můžete srovnat svůj kraj zde.
No a koho, že jsem při levlování nepotkal. Človíčka kterého jsem neviděl takových asi deset let. Tehdy u nás pracoval, darebák. psí oči udělat uměl, to ano, ale jak jste se otočil, dokázal Vám bodnout nůž do zad. A hned na to dělat opětovně psí oči. Prostě mu nešlo ublížit, i když to byl šmejd člověk nevyrovnaný s realitou světa. Možná by se dalo říci, že ještě nedozrál. Dokonce dokázal ukrást svému otcovi všechny čtyři kola u auta a prodat je, a když mu došly peníze, prodal mu čelní sklo. Dáreček. A jednoho dne si řekl, že by mu mohl preventivně vykrást celý byt, a taky to udělal. Jednoho dne zmizel z povrchu zemského. Nepřišel do práce, ani domů, nenašla ho ani policie. Prostě byl fuč. Ovšem těsně před tím než odešel, šikovně si vypůjčil od lidí z práce peníze. Spočítali jsme to tehdy na 15000 Kč. Pochopiotelně, že si peníze půjčoval s vědomím, že je už nikdy nevrátí. A taky nevrátil. A dnes jsem ho viděl. Na Smíchově, zfetovaná troska na které si už asi nikdo nic nevezme. Sice dobře oblečený, ale....neučte mi znát feťáka. Už jsem jich v životě potkal dost. ani jsem se k němu nehlásil,jen jsem ho chvilku pozoroval, a pak odešel.
To mi připomělo ještě jeden případ, ale o tom až později. ale musíte mi to připomenout, někdo.