jirka: (Default)

Vstávat z postele, není žádná hračka, jen si nemyslete. Každé ráno zůstávám po té námaze úplně bez dechu, a všechno se semnou tak nějak točí, takže se raději posadím zpátky abych neomdlel. protože pak bych musel vstávat z podlahy, a to by bylo ještě náročnější než z postele.

Tak tedy, ocitl jsem se znovu na posteli, z které dříve, nebo později, budu muset stejně vstát. Sedím a přemýšlím, co když pokus skončí stejně s nezdarem, jako ten první, druhý a třetí? Je mi snad souzeno, na věky vstávat, a zase si sedat na postel? To by byla paráda, skončit po celý život jako sedač a vstavač na posteli. Vší silou si vzpomenu na práci, a hajdy, už to jde, už to jede, vstal jsem a udělal první krok do koupelny, ale běda, nohy zesláblé po divoké noci plné alkoholických pochutin mne neunesou, a já padám do propadliště osobní podlahy. Tak to je konec. Nahý ležím na zemi a hýkám. Pracně si to šinu k oblečení, mýt se dnes nebudu, stejně by mi to ještě více probudilo, o což není v mé myslivně zájem. Přehrabuji se v šuplíku, a vybírám ponožky, trenýrky, kalhoty, košili, a přemýšlím, jak to na sebe nahodit. první si musím obléknout ponožky. Velký problém, musím zaťat zuby, povypláznout jazyk, ohnout nohu, ohnout hřbet, natáhnout ruce. Na poprvé to nevyšlo, zkouším to podruhé. Jedna noha, druhá noha, pot se řine, zadek se začíná lepit na podlahu. Při oblékání kalhot zjistím, že mi sou čím dál víc těsnější, košile užší, Nakonec pohlédnu na sebe do zrcadla, vůbec se nepodobám tomu, jak si sám sebe představuji. A ty vrásky. Ano, je to katastrofální a nevyhnutelné, čeká to každého, stárnu. Tak jsem se rozhodl, že všechno své stáří přendám, pomocí blogu, na své čtenáře. Tak hezky zhluboka polykejte.

◾ Tags: