jirka: (Default)
Corocona mi vyprávěl legendu, kterou asi všichni znáte. Vyprávěla o skupině poutníků, kteří se vydali na cestu ke svatyni a každý z nich si sebou nesl na hřbetě kříž. Jednomu z nich, se zdál však ten kříž velmi těžký, tak si kus uřízl. Když už přišli téměř k cíli, dělila je od jejich svatyně už jen hluboká propast. Každý poutník překlenul propast tím křížem, a přešel po něm na druhou stranu, jen náš hrdina, který si kus uřízl, se propast nepodařilo pochopitelně překonat. Chyběl mu přesně ten kousek, který chvilku předtím odřízl. Ten nešťastník, mimochodem mluvím o tobě, pak dlouho pobíhal podél té propasti, nešťastný, sem a tam. Bolest toho, že vidí na druhé straně svůj cíl, kam se těšil, a nemůže se k němu dostat, ho málem rozdrásala na kusy, jak polární liška bizona v pohádkovém časopise Mateřídouška. Nakonec se rozhodl, vrátit se zpátky pro nový kříž, a vzít to utrpení nesení, znovu na sebe. Zatímco předtím šel se skupinkou kamarádů, teď musel jít sám. Předtím vedl skupinku vůdce, a ten určoval, kdy a jak dlouho na odpočinek. Poutník samotář si však vybíral nevhodná místa, jako například hospody, na odpočinek, takže vlastně zapomněl, kam směřuje. Jednou zapomněl kříž u poslední hospody, nebo mu ho snad někdo ukradl, a on se musil vrátit pro nový kříž a absolvovat to celé znovu.
,,A to je vlastně vysvětlení tvé reinkarnace" dodal Corocona.
,,A proč mi to vyprávíš?"
,,Abych ti pomohl. Čím dřív ti pomůžu, tím dříve se dostanu do nebe a budu moci zpívat našemu Bohu"
,,Aha. A jak vlastně dopadlo to vaše nebeské mecheche?"
,,Hrůza člověče, hrůza. Aby si nejvyšší andělé, jako jsou třeba Cherubové, mohly odpočinout, musí někdo zpívat pro ně i našeho nejvyššího. No, a to jsme byli my, andělé ze spodní třídy. Cherubové s Bohem chlastají, a my zpíváme."
,,Tak to ti nezávidím, to muselo být, ty a zpívat"
,,Náhodou, byl jsem už v miliontý řadě, to je docela dobrý, ne"
,,Ty jó"L usmál jsem se, a přehodil talíř z levé strany na pravou, a sledoval jsem, jestli se sám umyje. Neumyl. Něco dělám asi špatně. Nevím proč, vzpomněl jsem si na rozhovor s jedním mým spolužákem, kdysi. Hned jsem to Coroconovi řekl. Rozhovor vypadal asi takhle.

,,Víš, co dělal můj strýc?
,,Ne"
,,V pohřebním ústavě"
,,Hmm, dobrý džob"
,,Když jsem byl malej, tak jsem přemýšlel o tom, kdo nabalzamuje jeho tělo, když je jediný z městečka, kdo to umí. Rozumíš, jako si člověk říká, kdo ostříhá holiče, nebo vyoperuje doktorovi slepé střevo či žlučník."
,,Jó, dělat doktora, to je dost žlučníkové povolání. "
,,Ale chápeš jak to myslím?"
Jo, chápu. A kdo ho tedy, až umře, nabalzamuje?"
,,Už umřel. Rakovina"
,,Kouřil?"
Ne. Ani dýmku. Bál se, že by z toho dostal rakovinu"
,, A kdo ho tedy nabalzamoval? A kdo ho pohřbil?"
,,Podle mě je antikoncepce vážný světový problém..."
,,Tak kurva kdo ho pohřbil"
,, Nikdo, nechal se zpopelnit"
,,Tak to strejda vaší rodinu pěkně podrazil"
,,Jak to?"
No, musíš uznat, žr to nebyla pro podnik dobrá reklama"
,,Co? Že umřel?"
,,když se nechal jen zpopelnit, bez obřadu"
,,Jo, ták"


,,Tvůj strejda už mě nudí" řekl Corocona. ,,Mimochodem, proč jsem ti vyprávěl ten příběh, je to tvůj příběh, musíš najít rovnou a přímou cestu. A já ti pomůžu. Připrav si svaly, půjdeme vykopat můj hrob. V mé rakvi je zlato, to musíš odevzdat mé rodině."
,,Co? mám vykopat hrob?" To se mi opravdu nechtělo. Ale svého anděla člověk poslouchat musí. ,, Nic se neboj, mám to vymyšleno"

Je noc, šest stupňů pod nulou, a já vyrážím na hřbitov kopat hrob.
◾ Tags: