jirka: (Default)

Začínám zjišťovat, že život mi leze na mozek. Asi se budu muset jít léčit. Pořád se musím přesvědčovat, že jsem něco udělal správně. Vypnul jsem elektřinu? Plyn? Zamkl jsem byt? Vypnul jsem vodu ve sprše? Chodím se přesvědčovat, udělal li jsem to či ono každou chvilku. VŠECHNO ZBYTEČNĚ ŘEŠÍM. Moc o věcech přemýšlím a pak předjímám, co by, kdyby. Nevím kdy se to stalo, ale nebyl jsem takový. Takže se to prostě musím odnaučit. Ale nevím jak. Pořád myslím, a přemýšlím, v jednom kuse, na práci, co jsem udělal, co jsem měl udělat, a udělal jsem to? Druhý den pak v práci kontroluji, zda li jsem to udělal, zadal jsem to či ono do počítače? Včera jsem se vracel z domova zpět do práce, mohl jsem zavolat, nevolal. Radši jsem si zašel. Zrovna začalo pršet, pro Pána Boha, Bóže, zavřel jsem okno? A hned se dere myšlenka, objednal jsem to a to? A zaplatil jsem fakturu? Lezu do papírů, zaplatil, uf. A co je toto? Bóóže, složenka na elektřinu, kolik je? Musím rychle na poštu. A zavřel jsem to okno? Hřmí, bude bouřka, vytáhl jsem spotřebiče ze zásuvky a anténu z TV? Nakrmil jsem morče? A proč nemám pod kalhotama slipy? Zapoměl jsem si je obléci. Zrovna teď, když praskl zip. Tma před očima

Nevím proč, ale mám v ruce nůž. Probígla, kde jsem ho vzal? A proč slyším policejní houkačku, co jsem provedl? Zblednu a padnu vyčerpán na zem. Smrdím jak ponožky v podpaždí. Vedle křičí dítě, na které kříčí matka, aby nekřičeol. Dítě vzhlédl k ní těkavýma očima, ušklíblo se, a začalo dál kvílet, jen výrazněji a kvalitněji.

Ps: koupil jsem si provaz, a te´d se učím smyčky. Proč to dělám?