Enochovy spisy - rozdělení andělů

[jirka]

Na nebi vládne zmatek, v kterém se snad ani sám Bůh nemůže dobře vyznat. Leda, že by to byl superBůh. Kdo ví. Při zběžném pohledu do nebeských archivů, který nám Enoch zanechal, si jistě každý musí nutně položit otázku, co by se stalo, kdyby došlo k nějaké mimořádné situaci. Člověk nezasvěcený, tedy většina lidí, se musí v tté spleti ztratit, potkáte tam všelijaké kůry, nižších skupin nebešťanů, vyšších skupin, síly, mocnosti, sluhy. Enoch nám však pomohl nakouknout, já se Vám to pokusím zjednodušit, a to pomocí Enochových soisů a Malcolma Goldwina.
Abychom se v tom vyznali, příjmeme trochu jednodušší rozdělení andělů, tedy kůrovce, na tyto kůry. Musíme mluvit trochu vědecky, že. Máme devět kůrů. Těchto devět andělských kůrů obklopujících střed všehomocna, tedy nějaký bod, puntík, budeme mu říkat Bůh, je rozděleno na vzájem do tří rozdílných skupin.
Největší triáda:
1, Serafové
2, Cherubové
3, Trůnové

Střední triáda
4, mocnosti andělské
5, síly
6, mocnosti

Nejnižší triáda
7, knížectva
8, archandělé
9, andělé

A teď, když  jste si to rozdělení zapamatovali, můžeme vstoupit do tajemné krajiny, kam po mnoho století pronikl jen málokdo. Celou hierarchii andělů můžeme nejlépe popsat jako nekonečnou sféru bytostí obklopující blíže nespecifikovaný bod, neboli Boha. Božský střed bývá popisován jako emanace čisté myšlenky nejvyšší vibrace, jejiž jemné paprsky vzrůstající vzdálenosti od středu mění svou frekvenci. jak se vibrace zpomalují, přecházejí nejdříve v kroužící sféru čistého světla. Jak toto světlo dále od zdroje ztrácí na intezitě, začíná se zhušťovat v hmotu. Celkově to tedy vypadá, asi jako velké slunce obklopené tenkou vrstvou tmavé hmoty.

Comments

Re: Celkově to tedy vypadá, asi jako velké slunce obklopené tenkou vrstvou tmavé hmoty.

[arengil.livejournal.com]

Černá díra. :) (Nedalo mi to, zrovna čtu Tanatonauty.)

Nejsem si úplně jistá těmi "bytostmi" - já bych je vnímala spíš jako zákony nebo síly s přesně určenými sférami vlivu, které si v případě potřeby můžeme nějak personifikovat. Ale to je fuk, protože terminologie není důležitá.
Osobně s nimi raději do kontaktu nevstupuji, protože si nikdy nemůžu být jistá, zda autor - ať už úmyslně nebo neúmyslně - nezaměnil jména "pozitivně" působících sil s jejich "negativními" protějšky a neinvokovala bych tak něco, co by mé věci mohlo víc uškodit než prospět. Raději se spoléhám sama na sebe. Pokud je magická operace prováděna správně, pro správnou věc a ve správný čas, svého přímluvce si najde. Spoléhat na nějaké duchovní síly je dost ošidné, řekla bych. V magii nějaké zdánlivé přehození odpovědnosti na někoho jiného stejně nefunguje. Odpovědnost, vůli, víru a svědomí musíme najít především u sebe. Jedině z toho můžeme vycházet v magické praxi.