A je to tady. Stalo se, aniž já bych o to stál. Rozhodl jsem se tedy, že s ním už nepromluvím, no ne, vážně. Byl jsem v práci, a prohodil jsem ntakovou větu, no, byla to chytrá věta, a někdy je taková věta i pravdivá. Řekl jsem, že čas se dnes v práci vleče, asi je to lenoch, jestli to včera nepřťápl a nevožral se. A bylo na průšvih zaděláno. Čas se zastavil a urazil. A já koukám, ono je pořád osm, pak osm, osm dvě, po několika hodinách osm tři. Sice se lenoch rozešel, ale jak pomalu. než se hýbnul, to raději skoro pořád jenom stál. Copak já, já to v práci vydržel. ale co ty chudáci lidi, třeba u zubaře, ve škole na zkouškách, na stanicích autobusů či v zácpách. Hrůza pomyslet. nevím, urazil se pouze v mém okolí, nebo i u Vás??????
Tags:
Můj čas