Malé zamyšlení při dešti

[jirka]

Prší. Déšť mám docela rád, tedy když nemoknu. Mám rád když ležím, okno je otevřené a slyším jenom bubnování kapek na ulici a trávu, šumění listí na stromech. Věříte, že takováto situace mě uklidňuje? Je to příjemné. A dnes pod deštníkem? Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem léto co léto lehával ve stanu a poslouchal kapky deště jak se rozplácavají o stěnu stanu. Nebo na časy trávené na chatě, jak jsme seděli na verandě a koukali do lesa a mokrou zelenou loučku, to vše při kafíčku. A jak si tak dnes lebedím na autobusové zastávce a čekám při vůni jehličí na autobus, vzpomínám na minulost koukaje přímo do louže, byl jsem najednou osprchovaný projíždějícím autem. Ten blbec snad schválně do té louže najel, to snad ani není jinak možné. Tdy já jsem se vztekl a než jsem se vzpamatoval, vžum, další auto. Ale, že jim to muselo dát práci do té louže najet darebákům, to Vám řeknu. Co to je za nové móresy  ? Mno. Jako dítě jsem hrozně rád skákal do louže, nebo si přímo v louži hrál. Velké louže, ty jsem miloval. To se to rochnilo. Všiml jsem si, že i dnešní děti mají louže v oblibě. Proč nás jako děti louže přitahují a jako dospělé a rozumné bytosti, se loužím vyhýbáme??
https://salesforce.ppd.cz/user/login/