jirka | Jak jsem šel koupit boty

Kdo mě nezná, musel by si myslet, že jsem bordelář. Cizí člověk při vstupu do mého bytu, by se zalekl. Oblečení a nejrůznější krámy rozházené po podlaze, těch pár kusů nábytku rozházené bez ladu a skladu. Jenže Vážení, opak je pravdou. Každý předmět má své pečlivě zvolené místo.
Vysvětlím. Trpím stihomamem a mám taký pocit, že někdo navštěvuje pravidelně můj byt. Proto si taky před odchodem dělám pár digitálních dotek, abych se ujistil, že je vše na svém místě, jak má být. Účel je jasný. Prohledat uklizený pokoj a nechat vše na místě, umí kdejaký blbý Bisák. Ale nechat vše na místě v bordelu, to neumí nikdo. Nezacházím do extrémů, jak mě radil náš skladník, který byl zavřený ve Valdicích, že mám dát třeba chipsy pod lino u vchodových dveří atd.
Po vyfocení jsem strčil foťák do kapsy, zamkl na dva a půl západu a vydal se po schodech dolů. Jako obyčejně jsem přehlédl plakát, který tu nechala naše paní domácí,,Prosíme, přesvědčte se, jestli je barák zavřený, protože si sem chodí pravidelně šlehnout závislí na heroinu". Kromě paní domácí, všichni víme, že se jedná o jejího syna, tak můžu zamykat jak chci, je to prd platné.
Tak jsem tedy vyrazil koupit ty boty. Přiznám se, že jsem musel, protože v tom bordelu, který doma mám, jsem je nenašel. Šel jsem tedy v ponožkách. Děravých na patě a u prstů. V Praze to bzučelo životem, mongoloidně, všude to mluvilo rusky nebo slovensky, občas jsem zaslechl moravštinu. Češtinu snad asi jenom dvakrát a to ještě byla má ozvěna, jak jsem zakřičel když mi kdosi stoupl na nohu.
V Praze absolutně každý telefonuje absolutně všem ostatním. Napadlo mě, že jediný zákon, který by lidé respektovali, by byl zákon o povinném telefonování. Přísahám, že jsem zahlédl i jednoho žebráka, jak telefonuje svému právníkovi kvůli místu na žebrání. Trylkujíce melodii jsem zaslechl i z kočárku, jak jsem později zjistil, jednalo se o napodobeninu. To jsem ale, tedy to zjištění, musel kouknout do kočárku a maminka toho dítěte, mně začala mlátit kabelkou hlava nehlava a křičet něco o pedofilním praseti, což nechápu proč.
Docela rychle jsem našel obchod s obuví. Horší bylo najít funkčního prodavače, protože prodavači buď telefonovali, nebo kouřili. Když jsem se nikoho nedočkal, vydal jsem se do dalšího krámu v naději, že tam nějaký prodavač bude. Jenomže jsem tam nedošel, protože totálně opilí kluk se válel v parku a chrápal, maje boty vedle sebe. A ejhle, oni pasují. Tak jsem si je vzal a nechal tomu nebožákovi od cesty jednu bagetu a dva tisíce, aby si koupil nové boty.
A mám krásné, nové a padnou jak ulitý.

Flat | Top-Level Comments Only

To vypadá, jako kdyby si tady jaro už pospíšilo co do nabuzené funkčnosti.
Ulití prodavačové aťsi taky po libosti padnou, dobré je, že pořád funguje "jak si kdo ustele.."!

Jo, ustlat si i já občas umím :-)

Jak fakt, že u bezdomovců často vidím drahý mobil a často telefonují.V Německou jsou to zase muslimky, které bez mobilu u ucha po po městě pendlují. Nespíš že je muži tak každý jejich krok na dálku kontrolují. .

Chudinky muslimky

To jsem se zase pobavila! Super článek, ty jsi ale číslo!

děkuji

Také jsem dřív dělávala pasti :). Dnes jsem četla, že nám unie zakáže telefonovat za chůze, je to totální haluz a nevím, co by to mělo řešit. Ale lidstvo se může přejmenovat na telefonisty, to je pravda.
Zajímavý způsob koupě bot a osvěžující čtení :)
Napsala jsem koment, ale slivovici bych si dala taky.

Prosím, kde jsi to četla?? To by byla docela legrace, to by totiž nikdo nerespektoval. A slivovici? Neměla jsi psát komentář, mohla sis dát kořalku :-)

Pasti? Znám. Jenže mou pastí bylo právě dokonale uklizeno. A když nám dělali postřik proti mravencům a já musela půjčit klíče té paní ze třetího, protože jsem byla na služební cestě, věděla jsem, že se mi koukala do skříně, jak mám srovnané prádlo, i když se jinak ničeho nedotkla. Nedovřela totiž dvířka... (a pak se mi snažila dohodit svého postaršího rozvedeného syna, ale to sem nepatří.)
Vyléčilo mě z toho domácí zvířátko.

Pasti nepasti, pořád nás sledují

Gratuluji k novým botám:-))

Jé, děkuji

Též mám pocit že mi někdo courá po pokoji a prohlíží-půjčuje si moje věci. A čte moje všudypřítomné zápisky. Ale u mě je to vážně jen pocit. Doufám.
Zvláštní způsob opatření bot. Ale zdá se výhodný.

Mimochodem, děkuji za návštěvu u mě na blogu:) A ano, on to ví..:)

Muchachita; without-title.blog.cz

Jak jsem šel koupit boty

od Břetislava

Re: od Břetislava

pavel

Re: pavel

Ježurka

Re: Ježurka

Karla

Re: Karla

no subject

no subject

boty

Re: boty

no subject