Zamyšlení, jen takové tlachání

Je to jenom takové malé a krátké zamyšlení. Zamyšlení o ovlitelnosti. Představte si dvě skupiny lidí, kteří spolu musí nějakým způsobem žít, pracovat. A těm skupinám někdo šéfuje, rozhoduje o lidech, dělí práci, může i trestat. Může rozhodovat. Zatímco ty dvě skupiny lidí se mezi  sebou nemají rádi, mohli by si dělat naschvály, však šéf to drží na uzdě. Neustoupí, ví, že by se vše co buduje rozpadlo. A to si nemůže dovolit. Jednoho krásného dne, zrovna sněžilo, se stala překvapující událost. Šéf dostal nabídku povýšit. Byl by blb, kdyby nabídku nevzal,  a tak odešel. Na jeho post nastoupil kluk z ulice. Taková ta tlačenka, která nic neví, ale má Moc. Během dvou dnů si udělal ze všech nepřátele, na co sáhl, to podělal. Dokonce se vše řešilo s regionálem. Průběh destrukce pobočky se začal zvyšovat, uteklo několik lidí a pobočka šla do. V této chvíli jedna skupina  zjistila, že šéf je ovladatelný. Tedy nejenom blbec, ale ovladatelný blbec. Tato skupina začala lhát o druhé skupině a přesvědčovat šéfa, že musí tu druhou skupinu trestat. Vznikl takový začarovaný polokruh, kdy tito lidé ovládli šéfa a ten je začal poslouchat. Doslova. Pro druhou skupinu začalo peklo. Ti lidé se bránili jak jenom to šlo. Až to došlo. Opětovně doslova. Z pobočky se stala nefunkční rujna, utekli ti poslední, a teď všichni přemýšlí, jak z toho ven.
Proč o tom píši. Nejenom, že mi to vadí. Ale co je horší, nešvar kamarádíčkovaní je vidět všude. I v politice. Jak je možné, že bytost z ulice se může dostat do vedení kdejaké tlupy, aniž by věděla něco o její hiearchii?
A CO TEĎ?