Tak nám skončilo gallo

Ach ty Gallo mé vymodlené, ach ty knajpo růžová. Třináct let jsem do tě chodil, třináct let jsem miloval. Až. Má oblíbená hospůdko, kde jsem v tobě peněz nechával, občas i spával, někdy i chodit nemohl. Na výročí Republiky jsi umřela. Knajpo má růžová.

Ivan ( majitel)  o tom, že bar neutáhne, mluví už asi rok. Možná déle. 28.10.2018 přišel poslední den otevření baru. A vše zdarma. Pilo se, jedlo se, vzpomínalo na staré časy kdy to tu hučelo. Bohužel, doba je taková, že lidi raději koupí pivo domů a při popíjení čumí na televizi nebo manželku. Manželka zase čučí na manžela, a tak nějak si nemají co říci. Já to tedy nechápu, ale budiž. Gallo mi dalo nejenom mnoho vzpomínek, ale i lidi mnoha profesí. Chcete právníka, doktora, zedníka, malíře, automechanika? Nebo zdravotní sestru, lékarnice, profesorky, uklízečky? Nebo léčitelku, která si říkala čarodějnice? Najdete je v Gallu. Cokoliv člověk potřeboval, zašel do Galla. A Gallo už není. Ach jo. 

Co bude dál? Ale ano, Gallo jakoby nekončí úplně. Ivan ho prodal. Jenomže, bohužel, nový majitel nechce točit, pardón — čepovat, pivo. Tedy pivo Kout. Někdo říká, že chce čepovat Staropramen, někdo zase říká, že chce čepovat GambriHnus. Tak nevím. 

Pivo, kořalky, jídlo, vše zdarma. Poslední den to jenom hučelo. Bylo to jako v úlu. Tak tedy sbohem Gallo, slzu zaťápnu, a kdo ví. Kdo....

Fotek mám dost, jenom lidi nechtěli být na internetu. Tak jenom dvě fotowendy