Jak mi zavřeli v zahradě

 Dnes to bylo v práci chaotické. Ovšem hlavně jsem v ní vůbec neměl být. Dopoledne volali, že se jim to celé rozsypalo a že je tedy potřeba, abych přišel. A já o svém volnu přišel. A nestačilo se divit. Nápoje úplně vybrakovaný. Piva, džusy, vody. Všude jenom pár lahviček. Oba zásobníky na výkup plný, těm jsem musel začjavascript:void(0);ít, na příjmu nebetyčný bordel. Takže je jasné, že místo baj oko hodiny, jsem o svém volnu, strávil v práci sedm hodin. Ještě jsem musel připravit vratku obalů, oni vůbec nic nevraceli. Celý víkend na to prděli.

Je tedy jasné, že jsem se musel uklidnit. Když jsem ve stresu, nebo naštvaný, špatná nálada a tak, uklízím se do botanické zahrady Na Slupi kousek od pražského Albertova. Mám tam oblíbené jezírko, spíše žabinec, který je až vzadu zahrady, takže tam skoro nikdo nechodí.

Jak říkám. Dokáži si tady sednout a čumět do žabince, všude je klid, občas jenom ptáci a místní černá kočka tu taky proběhne, když je na lovu. Už se stmívalo, bylo něco po šesté hodině a to teď na podzim se už brzo stmívá. jsem se, že udělám ještě pár fotek. Do alba.

Vyrazil jsem a fotil vše možné, občas jsem něco postnul na Mastodon a sledoval odezvu, která je tam většinou okamžitá. A stmívá se a stmívá se. 

 

Je to tu opravdu hrozně hezké, jak říkám, taková příjemná samota uprostřed velkého města Prahy. Jen takový ti obří papouchové, kteří nevím, jak se jmenují, se občas v dálce z voliér ozvou. Pomalu si začínám uvědomovat, že se stmívá. A neuvědomoval jsem si, že se blíží čas zavření zahrady. Nedá mi a stále fotím a hraji si s makrem. Fotky, které se nepovedou hned mámu.

Najednou zjišťuji, že už nevidím a je pozdě. Nejspíš už zavřeli zahradu. Vyrážím tedy k hlavní bráně. Jasně, je zavřeno. Vím ale, že to jde se dostat ven na druhé straně zahrady turniketem. Ven to jde, dovnitř ne. Tak vyrážím tam, jak říkám, není to poprvé, co mi tu zavřeli. Potkávám dvě slečny. Češku a angličanku. Děvčata zjistila, že je zavřeno a nevěděla co dělat. A i když u hlavní brány je mapka a odkaz na terminál, dělal jsem, že o ničem nevím a jsem, stejně jako oni, zajatec zahrady. A tak jsme se společně bloudili a já se bavili. Děvčata se napřed smála, pak byla vidět v jejich obličeji hrůza. Tak se mi jich oželilo a nenápadně jsem odvdl k tuniketu a jako obrovská zjištění jůůů, tedy je turniket, odvedl jsem ven na ulici.

Je teplá noc a já si to šinu na tramvaj číslo 18, která mi odveze domů. 

Více fotek z dnešní návštěvy najdete ve fotoalbu na zóně
eu.zonerama.com/tenisak1/Album/10466177