Malé zamyšlení nad alkoholem

  Nĕkteří lidé povídají, že pít je třeba ménĕ a jiní zase, že pít je třeba více. Nevím, kteří z nich mají pravdu, ale shodli se na jednom. Pít je třeba. Neboť, přátelé, pijeme-li, dřímají naše starosti. U nás v práci jich je nyní dost. Nadřízení jsou ve válce kvůli jedné ženĕ a jak to dopadá na pracující lid, si dovedete představit. Ale to jsem odskočil od tématu. To, že díky alkoholu zemřel minulý rok přes 300 lidí, o tom se píše všude. Ale máme statistiky doloženo, kolik se díky nĕmu narodilo?
A co že budeme všichni po výhře či prohře našich hokejistů dĕlat? No přece pít. Víte, chtĕl bych Vám říci, že mozek podléhá vlivu alkoholu. Což samozřejmĕ dobře víme, a ti co to nevím, to brzy zjistit. Jeho účinek různé vĕci zesiluje, av tom je právĕ jádro pudla. Mozek organizuje vzpomínky jako nĕjaký hologram ( jak se ukázalo ). Abyste vyvolali nĕjaký obraz, znovu vytvořit přesně stejné podmínky, v jakých byl zachycen. V případě alkoholu je stejné množství této lihoviny, které musí šplouchat v mozku. To co se Vám stává, nebo je to ještě horší, to co se Vám vbaví zaručeně zase zapomenete až vystřízlivíte, takže, a to je ten problém, se Vám nevybaví nic, lépe řečeno, jen matné vzpomínky nĕkde z nĕjaké ostudy, kde si třeba svlékáte kalhoty a křičité ĺÁáá. Takové vzpomínky jsou zcela ( a to úplnĕ ) mimo dosah Vaší normální střízlivé mysli. já . A když si to po půl roce uvĕdomíte, jste nuceni sáhnou opĕt po sklence, tentokrát tvrdší, nebo již více. To Vás teprve potom čekají šoky, jejej





</span