Jen jedna věc mi mrzí

[jirka]

Nevím jestli si někdo vůbec v tom frmolu lidském všiml, ale právě proběhly v zemích české koruny Vánoce. Ano, ty mystické, záhadné Vánoce, které většina lidí ani neví, proč se slaví. Domnívají se, že je to svátek mamonu, obžerství a pokrytectví. Proto ten jejich svátek neslavím. Slavím ten pravý svátek, duchocní. Přiznám se však, že i obžerství. Tak přeci jsem se chytil do té lidské sítě. Utéci znamená darovat průvodci z Vánoc dvě cigerety. Nekouřím, nabídl jsem tedy Jacka. Nevyšlo to. Tak jsem se vožral, jak zákon káže. Tak dobře, nevožral, ale jako jediný v Česku jsem udělal pořádný úklid. Já Vám našel věcí. I ty peníze co jsem kdysi schoval. Kluci kočičí nechápou, takhle čisto doma nikdy nebylo. Hmm, Vánoce.

 

Náš politický systém je křehký, doba je zlá. Válka, kterou chce Ukrajina rozpoutat na spadnutí, platy jdou dolů, nájmy a jídlo nahoru, z migrantů dělají utečence a v tom všem si darují dárky. Je to jenom jednou v roce, tak proč ne. Dnes dáme dárek, zítra se pohádáme a pozítří se vybijeme.Velké oči v mobilech to vidí a hned z čerstva to napráskají do Číny. A jsme zase u toho. Svobody člověka, svobody slova. Svoboda slova buď je, anebo není. Svoboda slova neznamená, že se můžou říkat jen hezké, chcete-li povolené, věci. Naopak. Skutečná svoboda slova je, že se mohou říkat i provokativní či hnusné věci. Je to vizitka těch, kteří je vypouštějí z úst. Pozitivní, nebo negativní. To mi připomíná nedávný rozkol mezi poslancem Volným a moderátorem ČT Železným. Ať řekl Volný co řekl, řekl názor. A to je v ČT zakázaný. Názor v ČT? Nepřípustné, pche. Všichni ti „hybridové“, elfové a jiní europejští pomatenci jsou jen a jen další reinkarnací obyčejných cenzorů, takových těch svazáčků před třiceti a více lety.

Nechme ale negativity negativitou. Jak jsem vlastně prožil Vánoce já? Prospal jsem je, v rádiu si poslechl mnoho pohádek, rozhlasových her, klukům nadělil sváteční hostinu ( syrový kuřecý řízek ) dárek ( myš a límec od zničeného kožichu, který nepřežil ani štědrý večer) udělal si chlebíčky, vytáhl televizi z šuplíku, to abyh po zjištění, že v ní nic nedávají, jí zase schoval zpět, otevřel dárek od Ježíška ( Jacka Danielse) a zkonzumoval. No, a když jsem ukončil konzumaci, křikl jsem, co vlastně, no něco o tom, že musím pryč z Vánoc. Usedl jse a pousmál se. Ano, proteklo mi hrdlem a uvelebilo se v žaludku tak něžně, jakoby tam odjakživa petřil. Tedy ten Jack. Pocit uvolnění, síly a sebevědomí, se mi rozléval do každé žíly v mém těle, každičké části těla, malíček i penisek. Cítil jsem se jako poslední syn Kryptonu. Byl jsem ochoten jedním skokem zdolat činžák a žonglovat s auty našich sousedů. Jo jo, ten Jack hezky klouže. Zakoukám se do ulice. Vidím tam koně a ten kůň řve. Hrozně řve, vše ho bolí, řve a řve. A najednou vzplane a je pryč. Ulicí se ozve mohutný hlas. ,,Jenom dvě cigerety a jsi vysvobozen"

Tak to byly mé Vánoce. Zapomněl jsem ještě říci, že jsem byl u otce, ochutnal jeho bramborový salát a popovídali si o rodině. Jenom jedna věc mi mrzí. Že se synovec ani neteř, neozvali svému dědovi ani na Vánoce. Holt, to jsme rodina.