![[personal profile]](https://www.dreamwidth.org/img/silk/identity/user.png){kind=small}
Z temné minulosti, obličej v kamenu, zchátrán věky. Já, který se navrátil, aby vyprávěl o svém zatracení, mém strachu tak hlubokém, ústa otevřená dokořán. Mé oči civí prázdně, zdrchaně, ústa chtějí křičet ! A proto se ptám, co jsem tam viděl, tam v té minulosti? Neklidné myšlenky opouštějí mou mysl. Tu prastarou mysl, která již do této doby dávno nepatří. Mé myšlenky. Ach. Ty protivné myšlenky které mi sžírají. Ne, ne.
Můj první článek na tomto blogu, by Vás chtěl upozornit, že tu již mám dva blogy. Křesťanský, který je již prakticky mrtev, jistě něco ještě napíši, a buddhistický, který jsem trochu rozjel. Tento blog by měl být osobní. Psát na twiteru či facebooku již mi nebaví. Chtěl bych psát příběhy ze svého života, no spíše vzpomínky. Tak mi můžete držet palce. Nechci zde psát o politice a nechci zde kopírovat příběhy z americkjého blogu, který si nechám jen jako archiv, kde jsem již vyčerpal kapacitu na fotky a platit nehodlám. Svět nereaguje na nás, když mi nereagujeme na něj. . Vzpománám si, jak jsem před lety začal brát internet vážně. Byla to naprostá blbinka. Tedy ta myšlenka, co mi tehdy napadla. Jeden kluk měl rád limonádu žlutá. Pracoval v objektu, kde o několik pater níže byl automat na limonády, ale i kafe a tak. Klučina si každý den chodil do automatu pro žlutou limonádu. Jenomže ouha, začalo se stávat, že automat byl často prázdný. Kluk tam šel tedy nadarmo. Nakonec ho napadlo. Počkat, v té bedně je přeci čip. Já jsem na počítači a v celé budově je síť. Tehdy ještě internet po vzduchu nešel. No jo, síť. Co kdyby se automat napojil na síť a pak se mohu ze svého patra vždy zeptat, jestli má žlutou limonádu, nebo ne. A hned budu vědět, jestli bych šel zbytečně nebo ne. Neříkal by jenom , jestli došla žlutá nebo ne, informoval by i o tom, kolik tam je Col, tyčinek mars atd. A taky by říkal, kdy to bylo doplněno. Mno. Pochopitelně se nic takového nestalo, byla to jenom myšlenka. Tak zatím.
Můj první článek na tomto blogu, by Vás chtěl upozornit, že tu již mám dva blogy. Křesťanský, který je již prakticky mrtev, jistě něco ještě napíši, a buddhistický, který jsem trochu rozjel. Tento blog by měl být osobní. Psát na twiteru či facebooku již mi nebaví. Chtěl bych psát příběhy ze svého života, no spíše vzpomínky. Tak mi můžete držet palce. Nechci zde psát o politice a nechci zde kopírovat příběhy z americkjého blogu, který si nechám jen jako archiv, kde jsem již vyčerpal kapacitu na fotky a platit nehodlám. Svět nereaguje na nás, když mi nereagujeme na něj. . Vzpománám si, jak jsem před lety začal brát internet vážně. Byla to naprostá blbinka. Tedy ta myšlenka, co mi tehdy napadla. Jeden kluk měl rád limonádu žlutá. Pracoval v objektu, kde o několik pater níže byl automat na limonády, ale i kafe a tak. Klučina si každý den chodil do automatu pro žlutou limonádu. Jenomže ouha, začalo se stávat, že automat byl často prázdný. Kluk tam šel tedy nadarmo. Nakonec ho napadlo. Počkat, v té bedně je přeci čip. Já jsem na počítači a v celé budově je síť. Tehdy ještě internet po vzduchu nešel. No jo, síť. Co kdyby se automat napojil na síť a pak se mohu ze svého patra vždy zeptat, jestli má žlutou limonádu, nebo ne. A hned budu vědět, jestli bych šel zbytečně nebo ne. Neříkal by jenom , jestli došla žlutá nebo ne, informoval by i o tom, kolik tam je Col, tyčinek mars atd. A taky by říkal, kdy to bylo doplněno. Mno. Pochopitelně se nic takového nestalo, byla to jenom myšlenka. Tak zatím.
Tags: