Jirkův Žbrbláček

Je řada způsobů, jak poznat o koho jde, když určitou osobu nevidíte, ale víte, že tam je. Jeden způsobů je i styl chůze. Tak například Hablina jistě pozná podle chůze, kdo se plíží k ledničce, jestli je to její syn Kato, nebo manžel Hablin. Stejně tak Kobliha pozná, kdo se plíží k psí misce, jestli je to nejmladší z rodu Koblih, nebo pes. To vše se dá poznat podle sluchu, nemusíte k tomu mít oči. To však neznamená, že si oči vydloubete z důlků, to Vám neradím, myslím, že by to nejen bolelo, ale i slepotovalo.
Kdo mi zná tak ví, že se občas vydám mimo své tělo, jen tak na procházku, trochu si zašpehovat, a něco vyslídit, abych mohl vesele psát do svého blogu. Na mých výletech často potkávám ducha Roberta, takového fracka nevychovaného, do všeho kecá, klábosí, vyrušuje a hlavně, ano, hlavně se diví, jak dokážu poznat jeho příchod. Je to podle duchovské chůze, ták. Jenomže já už jsem ho dlouho nepotkal, jsem z toho nervózní, až jsem se dozvěděl, že se reinkarnoval do dítěte, které se má v nejbližší době narodit. Sousedka má ten bříšní buben už opravdu hezký, tak to čekkám každou chvilku.
Tak jsem dnes odpoledne ležel na posteli, musím podotknout, že nejlépe si člověk odpočine když je nahý, maje pravou ruku na chlupaté hrudi a levou pod hlavou. Pomalu se odpoutávám od těla, když v tu zaslechnu ,,jen šest kapek, šest kapek roztoku"
Již mimotělně se rozhlížím, nikoho nevidím, ale ty hlasy. ,,Vezmi šest kapek roztoku, sklenici vody, píj" Jak můžu pít, když jsem mimo tělo, říkal jsem si. Na zem najednou, z čista ze stropu, spadla oplatka, začala se rozkládat. Koukám se lépe a lépe, zaostřuji zrak- A chyba. Kdo kdy byl mimo tělo, ví, že se zaostřovat nemusí, neb vše vidíme zaostřené a jasné - tak tedy koukám na oplatku v které se začíná promítat film. Byl to můj film a můj život, a já se Vám tak začal stydět.
nebudu Vám zde vyprávět, co vše v tom filmu bylo. jen bych Vás chtěl upozornit, ale nic, nebudu nic říkat, jen řeči a řeči které nikoho nezajímají.
,,šest kapek a sklenice vody, šest kapek a sklenice vody,šest kapek a sklenice vody" hučelo několik hlasů kterých bylo stále víc a víc. Chtěl jsem utéci, ale bytosti, v kterých jsem rozeznal nikoho, mne začaly štípat, tahat, a víc a víc hlasitěji křičet ,, šest kapek a sklenice vody" Utíkal jsem pryč. Vlastně, chtěl jsem jít zpět do svého těla, ale nešlo to. Místo toho jsem se vzdaloval.
V dálce štěkal pes, sluníčko pražilo na kameny u nás na skalce, potůček byl vyschlý. Sedím na pařezu a koukám na zelenou ještěrku, jak si to leze mezi kmeny.
,, Zeptej se svého otce na to velké tajemství."
Leknutím jsem s sebou trhnul. Otočím se, a stojí tam malé děvče v růžové sukýnce
,,Zeptej se ho na šest kapek a sklenici vody."
,,Kdo jsi?"
,,Tajemství Vaší rodiny"
Obloha se zateměla, že nebylo na krok vidět, nebe se otevřelo, a vcuclo mne do sebe.
Probouzím se, jsem doma v posteli, ve svém těle.