Jirkův Žbrbláček

Člověk musí v životě myslet mozkem. Bohužel se stává, a já jsem toho svědkem docela často, že lidé mozkem nemyslí. A nebo, jestli myslí, tak hodně špatně. Asi ten mozeček bude nějaký zakrnělý - či co. Asi, asi jo. A nebo taky ne, a zakrnělý jsem já. To se pak nachází otázka, kdo je na tom hůř, jestli já, nebo lidé, co mi pozorují. Nevím. V každém případě, jestli jsem zakrnělý já, tak to osobně mám tak nějak na placu, či šuma fuck. Mé mozkové buńky se vzpírají, zdráhají a blokují místo inteligenci, která je chudák utěsněna v pravém laloku, a nemůže vyjít na denní světlo, a říci ,, Haló, to jsem já, Tenisáková inteligence".