Jirkův Žbrbláček

Stojím jsem na rozcestí. Vlastně to ani rozcestí není, je to jen možnost vybrat si ze dvou cest. Nevím přesně kam vedou. Vím jen, že tam musím nějak dojít. A teď  si mohu vybrat. Cesta, která je vlevo, je pevná, rovná a bezpečná, avšak mizerně placena. Je vidět daleko dopředu a přímý směr zajišťují pevná svodidla. Ideální cesta pro dnešní uspěchanou dobu. Chůze po ní je rychlá a pohodlná. Tudy lze s minimálním úsilím dosáhnout cíle ( výplata). Cesta je to však nudná a stereotypní.

    Naproti tomu cesta druhá, není ani tak cesta, jako spíše pěšina. Klikatá, nepřehledná se spoustou rozcestí a nepoměrně delší. Je již pěkně vyšlapaná, avšak skýtá řadu nástrah a nebezpečí. Stačí chvilka nepozornosti, a člověk může zapadnout hluboko do mazlavého bahna, spadnout do bezedné propasti, popíchat se o velmi ostré trny nebo si jen prostě ukopnout palec o vyčnívající kameny. Jsou však zde i krásná zákoutí, nádherné a omamně vonící květiny, spousty sladkých a šťavnatých plodů a neutichající zpěv ptáků. Dosáhnout cíle touto cestou, vyžaduje nesmírné úsilí a silnou vůli. Nebo taky nedocílíte ničeho, a budete umírat hlady.

    Tak i váhám, kterou cestu si mám vybrat. Tu a nebo tady tu? Nejsem zbrklý v rozhodování. Než se k něčemu rozhodnu, všechno si nejprve důkladně uvážím. Reálně si v hlavě srovnám všechna pro a proti. Snažím se odhadnout důsledky mého rozhodnutí. Uvažuji jako šachista, několik tahů dopředu a nechci nic ponechat náhodě. Když se pak konečně rozhodnu, jdu pevně za svým cílem a málokdo může mé rozhodnutí změnit.

    Váhám , nejsem si jist. Mám, nemám, jakou cestou? Rovnou nebo křivorovnou? jeden zaměstnavatel platí mizerně, ale platí, u druhého, no já nevím. Nabídka tu ale je. Tak sakra, jakou cestou mám jít???