Byl to hektický týden a to jak po stránce osobní, tak po stránce pracovní. Proto jsem byl rád, že jsem po dlouhé době měl volný víkend, neb náš Jouda si ho udělal pracovní a to vzal pátek, sobotu a neděli. A jestli to nezvládl, čeká ho KPTDH. V sobotu ráno jsem chtěl vstávat až v osm hodin odpoledne, taky jsem si na ten čas nařídil budík, jenomže znáte to. Bublina vrčí a voda teče, přesně v sedm hodin ráno začali dělníci u sousedky bouchat, kopat, hádat se kdo prorazil trubku a kde je to ,,zatracené pivo" když ho dal sem, má být tady a ne tam. Sousedka se rozhodla totiž, že si udělá hezkou koupelnu a já už týden trpím, ani nemá cenu uklízet. Hodil jsem do sebe voňavé kafe Velvet, za který jsem dostal v Bille jeden čenich a vyrazil do práce. Jen na malou chvilku, musel jsem zařídit něco pro Staropramen a taky zkontrolovat Joudu co dělá,jestli tedy dělá. Cestou jsem se chtěl stavět u nás v Žabce ale potácel se tam opitý Mario, tak jsem se vyhnul a tradá na krtka. Ještě jsem cestou stačil nakouknout do kostela, jestli se tam teď ráno nepohybuje Linda které jsem chtěl vrátit tu stovku, pro mou radost tam nebyla tak jsem vyšlápl cestou aby mi to neujelo. Krtek má o víkendu dlouhé intervaly, až deset minut, tak jsem musel pospíšit. Stejně jsem se zpozdil. Zkratkou přes louku jsem potkal šišku, která mi připomněla jednoho človíčka. Hned jsem si jí musel vyfotit.

No řekněte. Úplná osoba kterou mám na mysli.
------
Pochopitelně, že krtek mi ujel, tak jsem se pustil do odpovídání zpráv na tweetru a studování nových fotek, které lidi nafotili na G+. K tomu jsem poslouchal hádku Ukrajinců na situaci na Krymu. Ve vagonu bylo přeplněno, samí turisti a kolaři. To opravdu nechápu, to když mají kolo, to opravdu nemohou jezdit na kole? To musí otravovat a překážet v metru? Notabene, že člověk nemůže ani vystoupit, neb oni se nemají kam vyhnout, a ještě na Vás koukají nenávistně, kdyby mohli, tak Vás zamordujou. Jo, to jsou oni. Sportem ku zdraví, ale pohodlně v metru. A pro jistotu s hamburgrem v ústech. Chtěl jsem napsat v fržce, ale nejsem vulgární.

Když jsem na Florenci vystoupil, venku už hezky svítilo slunce. Lidé čekali na autobus, já taky, a spokojeně si to na sluníčku vrněli. Během patnácti minut čekání na autobus jsem stačil vyslechnout mileneckou hádku, která se přenesla do Lásky až líbání a mlaskání. Mohl jsem vyfotit, ale bál jsem se. Tak jsem raději vyblejskl vrnící lidi. Když jsem přijel do práce, načapal jsem Joudu jak opravdu pracuje. Divil jsem se tomu, ale nedal jsem na sobě nic znát. Zařídil jsem co jsem potřeboval a vyrazil na trasu, na kterou se chystám již delší dobu. A když je hezky, proč ne, že. Vybral jsem si cestu na Žižkově, na jejimž místě ještě před třemi lety jezdil vak. Vlak již tam nejezdí, je tam pohodlná asfaltka. Tak jsem vyrazil.

Nasedat a jedeme. Směr Hlavní nádraží. Nesmím opomenout, že jsem vše fotil a hned ukládal na G+

Stará zástavba Žižkova podél bývalé trati

Pohled do žižkovských dvorů.Strašně mi to připomínalo smíchovské dvory a mé dětství

Jsem na dvory úchylný

Tak ještě jeden dvůr

Cestou jsem potkal popravené stromy. V poslední době česká móda.

Vjíždíme na bývalý železniční most, dnes je tam jenom lávka

Pohled z lávky, V pozadí vidíte moderní novou trať

Z druhé strany vidíte Husitskou ulici

A jedeme dál směr Hlavní nádraží, již je to kousek, asi tři minuty chůze

Ahój, co houkáš. Aha ty zdravíš Tenisáčka

Nástupiště na dohled tak se připravte, budeme vystupovat
,
Praha Hlavní nádraží, konečná, vystupovat
Uff, to byla štreka. Kdybych pořád někde netradal, nebo si nelebedil,šlo by to projít za deset minut. Cestou jsem potkával pejskaře, kolaře i běžce všech barev a národností, nejvíc rusů. Ale potkal jsem i dva sportující cikány jak si běželi pro zdraví. Tedy pokud neutíkali před něčím. No nic, jdu se rochnit, tak zatím.

No řekněte. Úplná osoba kterou mám na mysli.
------
Pochopitelně, že krtek mi ujel, tak jsem se pustil do odpovídání zpráv na tweetru a studování nových fotek, které lidi nafotili na G+. K tomu jsem poslouchal hádku Ukrajinců na situaci na Krymu. Ve vagonu bylo přeplněno, samí turisti a kolaři. To opravdu nechápu, to když mají kolo, to opravdu nemohou jezdit na kole? To musí otravovat a překážet v metru? Notabene, že člověk nemůže ani vystoupit, neb oni se nemají kam vyhnout, a ještě na Vás koukají nenávistně, kdyby mohli, tak Vás zamordujou. Jo, to jsou oni. Sportem ku zdraví, ale pohodlně v metru. A pro jistotu s hamburgrem v ústech. Chtěl jsem napsat v fržce, ale nejsem vulgární.

Když jsem na Florenci vystoupil, venku už hezky svítilo slunce. Lidé čekali na autobus, já taky, a spokojeně si to na sluníčku vrněli. Během patnácti minut čekání na autobus jsem stačil vyslechnout mileneckou hádku, která se přenesla do Lásky až líbání a mlaskání. Mohl jsem vyfotit, ale bál jsem se. Tak jsem raději vyblejskl vrnící lidi. Když jsem přijel do práce, načapal jsem Joudu jak opravdu pracuje. Divil jsem se tomu, ale nedal jsem na sobě nic znát. Zařídil jsem co jsem potřeboval a vyrazil na trasu, na kterou se chystám již delší dobu. A když je hezky, proč ne, že. Vybral jsem si cestu na Žižkově, na jejimž místě ještě před třemi lety jezdil vak. Vlak již tam nejezdí, je tam pohodlná asfaltka. Tak jsem vyrazil.

Nasedat a jedeme. Směr Hlavní nádraží. Nesmím opomenout, že jsem vše fotil a hned ukládal na G+

Stará zástavba Žižkova podél bývalé trati

Pohled do žižkovských dvorů.Strašně mi to připomínalo smíchovské dvory a mé dětství

Jsem na dvory úchylný

Tak ještě jeden dvůr

Cestou jsem potkal popravené stromy. V poslední době česká móda.

Vjíždíme na bývalý železniční most, dnes je tam jenom lávka

Pohled z lávky, V pozadí vidíte moderní novou trať

Z druhé strany vidíte Husitskou ulici

A jedeme dál směr Hlavní nádraží, již je to kousek, asi tři minuty chůze

Ahój, co houkáš. Aha ty zdravíš Tenisáčka

Nástupiště na dohled tak se připravte, budeme vystupovat

Praha Hlavní nádraží, konečná, vystupovat
Uff, to byla štreka. Kdybych pořád někde netradal, nebo si nelebedil,šlo by to projít za deset minut. Cestou jsem potkával pejskaře, kolaře i běžce všech barev a národností, nejvíc rusů. Ale potkal jsem i dva sportující cikány jak si běželi pro zdraví. Tedy pokud neutíkali před něčím. No nic, jdu se rochnit, tak zatím.
Tags: