Jirkův Žbrbláček

Kdybych to byl býval věděl, tak jsem dnes ven nechodil. Poznal jsem to hned ráno, když jsem se rozhodl jet ke starouškům na návštěvu. Víte, včera bylo ještě hezky teple, a večer po osmé byla krásná letní bouřka. Dokonce ve středu přiletěla ke mně do bytu první letošní moucha. Zkrátka nic nenasvědčovalo tomu, že budu v šoku a drkotat zuby. (no, já už těch zubů taky moc nemám)

Vylezl jsem z baráku, jen tak letně oblečen, pospíchaje na tramvaj, která měla do stanice Palouček přijet za tři minuty. Nebyl čas se tedy vracet domů a tepleji se obléknout. Ano, již jsem to prozradil, venku byla zima, asi jako v psí morně. Druhý šok, který přišel přibližně minutu po prvním šoku, byl chlap, v trenýrkách a nátělníku, který si skočil do obchodu i nás na rohu, Žabky. Zima a chlad se zvětšil. Pořádně. Nicméně jsem naskočil do tramvaje, a sladce, s úsměvem hloupého psa, jsem se rozvalil na sedačce. Nečekal jsem, a to musím potvrdit, další šok, který nastal na stanic Bří Synků. Vážení, tramvaják vesele oznámil, že po Praze, hlavně v centru, pobíhají nějací lidé, a tak se pojede úplně někam jinam, a ještě k tomu chtěl jet kolem Slávie. Takovou rychlostí kterou jsem vystoupil, jsem ještě nikdy opravdu nevystoupil. Tělo ( na kterém sedí hlava, v které je myslící mozek) bylo rychlejší než zakrnělé a dnes i líné nohy, takže jsem z tramvaje letěl po čumáku, a to ještě v té rychlosti mozek zkratoval třetí komůrku, která je vedle páté komůrky před osmou, což způsobilo, že jsem zapomněl vytáhnout ruce z kapes a vystřelit je před sebe. Možná by to chtělo zkráceně, prostě, a nebudu zapírat, odřel jsem si čumák obličej. A jen kvůli tomu, že byl v Praze maraton, jsem se odřel, jel trasu, kterou projedete za 15 minut, hodinu. Nechápu. Když chtějí pobíhat, ať pobíhají, nikdo jim to nebere. Stadiónů je dost, můžou na nich běhat do aleluja. Tak proč blokovat Prahu?