jirka: (Default)

Ten pocit bych Vám nepřál. Zazvonil budík, v půl páté, vylekaně vylítnu z postele co se děje. A co se děje? Ne. Dnes mám přeci volno, žádná práce, nic. Spokojeně zase ulehnu, otočím se na bok a pokouším se chytit nějaké ty veršíky, třeba úplně neutekly. Ale. Podvědémí, tedy to mé, říkalo ,,Vole probuď se! " a já na to, že ne, že mám volno. Otáčím se na druhý bok a lapnu po dechu. ***

Ale dnes přeci nemám volno, musím do práce. Sednu si na posteli. Ale houbelec, mám volno, celý týden. Uléhám, chytnu cíp polštáře do úst, zakousnu se a usínám. ,,Vole vstávej" křičí podvědomí,,musíš d o p rd e l e do práce" ale já nic. Pořád si stojím na svém, dnes mám volno.

A víte co? Neměl jsem volno, nakonec volali z práce, zrovna v době, kdy se mi zdálo o NeW.... hrůza co