Jirkův Žbrbláček

Táhne se to už rok, teď dochází úplně všechny síly. Má matka leží s menšíma přestávkama již rok v nemocnici. Bohužel, v bolestech, na uklidňujících lécích, a. ano, dnes přišla zpráva, které jsem se obával, ale na druhé straně čekal. Včera jí selhaly všechny orgány najednou. Nefungují ledviny, játra, plíce, tedy životně důležité orgány. Leží v komatu na přístrojích. Už jsem začal přemýšlet o eutanazií. A jak to vše začalo? Košem. Železným košem v práci, v loni v srpnu. ***  Má matka si ještě v loni přivydělávala k důchodu jako uklízečka na Smíchově, v Marfě. ( mediální společnost vlastnící Mladou Frontu, Lidové Noviny, mnoho časopisů, Rádio Expres i Rádio Clasic, je tam i televizní studio. A spadl jí na nohu železný koš, velký železný koš, a udělal jí díru do nártu. Nemohla chodit, tak zašla k lékaři. Obvoďačka jí doporučila nějakou odbornici na rány, ke které matka začala chodit. Ta, místo aby jí poslala do nemocnice, jí tu ránu pořád mastila nějakýma mastičkami, jednou to byla modrá, podruhé růžová, potřetí zelená, atd. Po měsíci se rána nelepšila, noha opuchala a modrala. Bylo to horší a horší. I ocitla se matka v nemocnici na Homolce, kde jí dva měsíce léčili. Veškerý hnis z té nohy, jí nonstop vysávali do připravené banky, takže si nemohla dojít ani na záchod, neb byla přikurtovaná k posteli. Nakonec vědu lékařskou napadla spásná myšlenka, larvy. Měla je tři dny na noze. Prokousaly i okousaly vše, všechen hnis i ránu, vše se zlepšilo, mohla jít domů do domácího léčení. Jenže. Zjistilo se, že za to mohou taky křeční žíly, a tak šla po týdnu na operaci s nima, a to na obouch nohách. Na vánoce se dostala domů, někdy kolem dvacátého, aby se do nemocnice opětovně začátkem ledna vrátila. Nemohla chodit, byla tam do dubna. V dubnu jí vyoperovali dva obratle na zádech. Trpěla bolestmi, a to tak nesnesitelnými, že musela zůstat v nemocnici, kde dostávala léky proti bolesti. V červnu přišla domů. Na tři dny. Zjistilo se, že začalo zlobit srdíčko, jak lékaři říkali, bylo za pět minut dvanáct. Málem umřela v sanitce. Dostala budíka k srdci, a vrátila se v červenci domů. Na jeden den. Opětovně zkolabovala, prý vada budíku. Ale teď to bude dobrý. Nebylo. Trpěla bolestmi, a tak jí odvezli opět do nemocnice. Ve středu jí přivezli, včera zkolabovala úplně. Teď leží na ARU, v komatu, selhalo jí vše. Nic v ní nefunguje, ledviny, játra, plíce, prostě nic. Dnes nás k ní ani nepustili. Čekali jsme na doktora v místnosti, komicky nazvané ,,filtr" oblečeni do bílého a nazuvky na botách. Doktor to řekl narovinu. Situace není vážná, situace je velmi vážná. Procentuálně převažuje, že matka zemře. Myslím, že by to bylo pro ní i lepší. Poslední půl rok jen trpěla a trpěla v bolestech. Nemohla jíst, ani pořádně pít. Nedošla si sama na záchod. Teď mám spíše strach o otce, jak to zvládne psychicky.

A proč to všechno? Za to mohou nějaké breberky, jejiž název jsem zapomněl, z hnisající nohy, které se rozlezly do celého těla, a nešlo již nic zachránit. Ty mršky napadly úplně vše. Kdyby od úplného začátku matka jela do nemocnice, a nenechala se léčit mastičkářkou, nemuselo to takhle dopadnout.