Jirkův Žbrbláček

Lady mi neřekla, abych mluvil. Tak jsem nemluvil. neřekl jsem nikomu o
té věci nic. ani Vám nic neřeknu, tedy nenapíši. Na dveře kanceláře
někdo zaklepal. Šéf otevřel dveře. Co následovalo jsem neviděl, protože
mi dveře zakrývaly výhled. ale ozvalo se žuchnutí a heknutí, a můj šéf
se sesunul na podlahu. Můž který vešel měl klobouk, takový ten širák, a
plášť. Zvedl ruku na pozdrav, pak si sundal plášť  a klobouk . Od hlavy
po paty byl navlečený v nějakém stříbrném oděvu. Odkutálel mého šéfa za
stůl a hodil na něj plášť.  Slyšel jsem, jak vedle teče voda. Věděl
jsem, že si Lady umývá ruce tím růžovým a voňavým mýdle. Musel jsem jí
varovat, že je tam ten muž, a že jí chce ublížit. ale jak? Když mi nikdo
nic neřekne, nedá příkaz, sám od sebe nic nedělám. A jejej, co teď??
Muž si zvedl ruku a cosi nad srdcem upravil. Oblek se začínal jakoby
měnit a…………………….

přede mnou stál můj šéf. Kdybych neviděl špičku nohy mého skutečného
šéfa čouhat zpoza stolu, myslel bych, že je to skutečný šéf. Ta iluze
byla naprosto dokonalá.

Přemýšlel jsem, jestli je to skutečnost, nebo tak pracuje můj mozek. Nevím, ale je to divné.