Jirkův Žbrbláček

Když to stihnu, bude dobře. Když to nestihnu, bude taky dobře, alespoň se dobře vyspím u dobrého piva v dobré restauraci. Ale radši jsem ho stihnout chtěl, to kvůli brzkému příchodu domů. Rozhlídnu se doprava i doleva, nikde nic nevidím, a vbíhám do silnice. Skřípění brzd a malý, bezvýznamný šťuchanec, brýle letí v dál, a já nevidím. Duše si na chvíli odskočila mimo tělo, aby se ihned vrátila do těla. Jsem rudý vzteky. Kouknu se na toho blba, co mi nedal na přechodu přednost. Byl velký, hranatý, tmavší pleti, vypoulenýma očima a tlamou plnou ostrých zubů, bušil rukama do volantu, evidentně spokojený a pohlcený vzrušením, že naboural tenisáka. A pak najednou jeho vůz vyrazil vpřed, a  prošel málem mým zadkem a drze přejel můj stín.