jirka: (Default)
V životě každého člověka jsou okamžiky, kdy je přesvědčený, že jeho krytí bylo odhaleno a všichni kolem se dívají jen a jen na něho. Obvykle proto, že  ten člověk zaujme svým chováním, které není standartní. Já jsem se tak cítil od okamžiku, kdy jsem vložil bankomatní kartu do bankomatu. Cítil jsem se, jako kdyby někdo na mojí auru namaloval terč a navrch připevnil neonový nápis OLUPTE TOHO IDIOTA.
Byl jsem si vybrat se sestrou peníze, abysme se pak mohli společně jít projít po městě. Stál jsem tedy před tím bankoHmatem a přemýšlel, jaké je vlastně to mé PIN které používám již 13 let. Bankomatu se však nechtělo čekat a začal pípat a upozorńovat, že má hlad na mou bankomatní kartu. Rychle jsem jí vytáhl, poškrábal se po hlavě, když v tom, jako z čista jasna, vzpomínka Gertrůda vnukla číslo mého PINu do hlavy. Hurá, zakřičel jsem. ,,Mám ho, já ho mám" a založil jsem opětovně kartu do bankomatu, abych se ubezpečil, že jsem opětovně PIN zapomněl. Tak jsem kartu rychle vytáhl. Za mnou se už prodlužovala fronta na peníze a začaly se ozývat hlasy typu
,, Tak co je frajere"
,,Dělej"
,,Nezdržuj, nebo bude držková"
,,Co čumíš č....u"
Rychle jsem strategicky ustoupil přesile fronty, čekající na banány, vlastně peníze. nějaká slečna začala vykřikovat ,,To jsou určitě zloději, to je jasné, zavolejte policii, rychle, POLICIEÉÉ"  Rychlost jakou jsme vzali rychle se sestrou do zaječí, se jistě rovnala rychlosti světla. Šli jsme tedy k dalšímu bankomatu.
Měl bych Vám říci něco o sestře. Má sestra jakkoliv je geniální a nadšená pro každou volovinu, má vždycky sklony k vědeckým metodám typu ,,Spustte to a uvidíme co se stane". Jako děvče měla hlavu strčenou hluboko v akvárium, aby dokázala, že dokáže dýchat pod vodou. Jindy zase chtěla zjistit, jestli dokáže chrlit oheń, když dostane škytavku. V nemocnici dlouho nebyla. Jindy to zase přepískla s dostřelem z praku. Dokázala sestřelit svůj vlastní zub, když se jí omylem zamotala gumička od praku. Za deset let na to se  zamotala jiná guma, a vznikla má neteř.
Ráda se hrabe v papírech, miluje kancelářskou práci. To já, kdybych měl nutkání strávit celý život papírováním, prohnal bych si kuli mozkem. Já si jí ale asi proženu stejně, protože nemohu vzpomenout si na svůj PIN. Vlastně, no počkat, jasně, mám to je to přeci 3846 no HURÁ
◾ Tags: