Jirkův Žbrbláček

Když jsem šel dnes k vědě lékařské, byl jsem přepaden nutnou neplánovanou obcházkou k poliklinice. Na straně druhé si ale říkám, že to mělo něco do sebe. Byl to asi osud, že jsem při obcházení potkal poletující myšlenku, která se mi hned chytla u srdce. Strčil jsem jí do kapsy, to aby mi jí nikdo nesebral před nosem, A teď se s ní chci podělit.

Všichni drží bobříky všeho možného, a´t je to bobřík mlčení, tloustnutí, statečnosti či první soulože. Ta myšlenka je tak famózní, až jsem přesvědčen, že je jedinečná. Ta myšlenka je totiž bobřík myšlení. Překvapilo? Myšlení je velmi důležitá věc, musíte myslet při mnoha, ne li všech, úkonech, které v životě děláte. Jeden můj spolužák tvrdil, že zásadně nemyslí, protože by nic nevěděl. A on přeci ví úplně všechno, nebude tedy myslet. Já myslím, že se plete. Kdyby totiž člověk myslel, a myslel dobře, a mluvil jako já, tedy dobře, pak by bylo v naší vlasti dobře a snahy našich nepřátel, utiskující nás v naší svobodě a právech, by se rozbily, jako vlny řeky Vltava o Vyšehradskou skkálu. Ovšem kdyby, to jsou chyby. Zatím se přesvědčuji, že všechna lidská moudrost, že to tak řeknu, je přímo Boží dopuštění.