Jirkův Žbrbláček

Zdál se mi sen o spolužákovi, kterého jsem dlouho neviděl. Asi tak třicet let. Ani jsem v poslední době na něho nevzpomněl, tak tedy opravdu nechápu, jak se mi dostal do snu. Jak je možné, že si ho můj mozek vyplodil, vzpomněl si na něj atd. Možná za to může sedmnáctý listopad, když jsem vzpomínal na staré časy, co jsem tehdy dělal. Tak prr. Teď si protiřečím. Vždyť já jsem si na něho vlastně vzpomněl. To teď právě jsem se dostal do totálního stavu dezorientace. Nemyslel, ale myslel. Zdál a zdál. A co se mi zdálo?

Ve snu mi šlo z nějakého důvodu o život. Jel jsem, ještě se psem, za kamarádem někam na hory, který tam byl na škole v přírodě. To fakt nevím, proč jsem tam nebyl s ním. Měl jsem s sebou nějaké tajné spisy. Jestli se mi chcete zeptat, co v nich bylo, tak to Vám nepovím. Za prvé jsou tajné, za druhé to opravdu nevím. Ale na deskách byl obrázek krtečka.  Cestoval jsem tak, že jsem letěl nad zemí. Jestli mi něco popohánělo, na něčem jsem stál, nebo jsem letěl sám od sebe, to opravdu nevím. Cestou jsem se pořád schovával, před něčím, čeho jsem se hrozně bál, ale nevím, co to mohlo být. Doletěl jsem do cíle. Veliká dvoupatrová vila, spíše zámeček, a před objektem stála kadibudka. Taková ta, jaká byla za mého dětství na chatě. Koukám a vidím, z okna již mával spolužák. A tak jsem se, nevím jak, ocitl uvnitř. Vím, to je stálé nevím, ale já opravdu nevím a to i když vím. A byla tam nějaká vrátka, jak jsem se později dozvěděl, tajná vrátka. A já vešel dovnitř a ocitl jsem se v nějaké laboratoři, ovšem byla to laboratoř někdy z předminulého století. Poličky, zkumavky a pavučiny. A z té jedné zkumavky najednou vzplál oheň a celého mi obejmul. Nespálil, ale zmizely mi najednou vlasy. Hrozně jsem se lekl a strachy se rozběhl pryč. , desky pořád v ruce majíce, utíkám po točících schodech nahoru a pořád nahoru, dech popadaje, běžím běžím až doběžím do sklepa. Taky Vám tu něco nezdá? Ano, jak je možné, když běžím nahoru, že doběhnu dolu? No, tak jsem dole ve sklepě a koukám na varhany. A na vír, takový ten odstrašující se točící se. A najednou udělal mlask a schramstl mě, a já se točím a točím, najednou slyším mňoukání, hrozný řev, a cítím tupé rány do hlavy. 

Probudím se, kocour mi dupe po hlavě a mňouká, tak jak to dělá vždy, když uzná za vhodné mi probudit. Ležím na zemi, vedle desky. Neznám je, kouknu se co v nich je. Ty jo, spisy. Kouknu do spisů a ono je to o …..

Tajná vrátka malinká, je tam velká skulinka. A pořád nesněží.