Jirkův Žbrbláček

Na sedadle vedle mě leží tenká knížka. Jmenuje se ,,Zkroťte své živly aneb sedm jednoduchých rad k ovládnutí vzteku. Byl to dárek pro mého šéfa. tedy, ne, že bych si vyloženě myslel, že neumí ovládnout vztek, když si ale v hlavě proháním události minulých dní, musím připustit, že v mnoha případech ho neovládl, a mělo by se to zlepšit. Jasně, nemůže dělat šéfa a zároveň být milius. Někdy se mu to prostě vymkne z ruky. Tak například včera vzteky rozbil mobil, svůj mobil, předevčírem přidržel v kuchyňce kolegovi ruku na rozžhavené plotně, protože si dovolil nesouhlasit s ředitelovým kuchařským uměním. No a dnes vzteky rozdupal toaletní papír. tak jsem si řekl, že když má ty narozeniny, tak mu koupím takovou knížku. A koupil. Omlátil mi jí o hlavu a s křikem ,,zastrč to své žihadlo, vlkodlaku", mi hnal přes celou chodbu. Ještě, že je dlouhá, ta chodba.
Taková plastová okna, to je docela dobrý výmysl. jsou zvukotěsná a tak neslyším ten randál z kostela. Víte, vždy v noci z pátku na sobotu, v něm místní omladina koná své hip hopové mše, a já nemohl spát. Tuto noc byl takový klid, že jsem taky nemohl usnout, a abych se vyspal, otevřel jsem si okno a zaposlouchal se do mše hip hopové. Usnul jsem spánken spravedlivějším, než je sám Papež.
právě probíhá ve městě demonstrace. Chtěl jsem na ní jít a podpořit Lebedovce, bohužel, hned za dveřmi bytu číhala mán nepřítelkyně Lenora. Tak jsem zase zalezl do bytu, udělal si kafe, sedl před záchodovou mísu, a čekal, až jí někdo umyje. Nestalo se tak, a tak jsem čekal ažn nebude Lenora dávat pozor. Dočkal jsem se. po pátém rumu usnula. Celý záchod jsem vydrhl, je krásný, čistý.