Dnes jsem se rozhodl, že si pojedu vyfotit domeček mého mládí. Již jako malý kluk jsem tím domečkem byl uchvácen, a dodnes jsem. Moje matka bydlela a vyrůstala kousek od domku, takže vím, že se tradovalo, ale možná to byla i pravda, v to domku bydlelo dvanáct lidí. To je panečku dost. Že se z toho stane delší vycházka, jsem opravdu netušil. Alespoň jsem se prošel po kopcích mého dětství. Co já se tady vyřádil, když to nebylo mé rodné smíchovské nádraží, byly to místní kopce a jeskyně. A taky jezírko, dnes totálně znečištěné
.
Stojím na autobusovém nádraží a čekám na autobus směrem Dívčí hrady

Moc lidí na nástupišti není. Autobus jede prakticky do vilové čtvrti, kde všichni mají auto. A někdy i několik aut.

Konečně jsem se dostal do autobusu. Má dlouhé intervaly, ale pořád to ujde

Konečně vystupuji na stanici a vydávám se na cestu

Cesta do vilové čtvrti, tam ale nejdu

údržba chodníků

Já se však vydávám touto cestou

Vydávám se zkratkou, kterou znám od dětství. Jen je to tu po třiceti letech zarostlé

Ale jinak ta cesta docela ujde

Tak to je ten domeček. Bál jsem se, že tu již nebude, ale ejhle, on tu je.

A z druhé strany. Místo zpátky domů, jsem se rozhodl vyrazit směr Hlubočepy

Ty jó, ten strom tu pořád ještě stojí

Beruška má žranici

Jdu dál cestou necestou

Ach ty zkratky jsou letos nějak zarostlé

Cestou potkávám šneka

A druhého. A pak dalšího a dalšího, mají tu ráj.

Vydávám se cestou dál do Hlubočep

Ta lávka tu za mého dětství nebyla, potok se musel vždy přeskákat p kamenech

Co já se jako klk tady vydováděl, a do jeskyň co jsem zalézal, to je už dávno pryč.

Tady na té skále jsem kolikrát sledoval západ slunce

A skála z druhé strany

Tam jsme chodili na třešně, hrušky, jablka a další pamlsky, pochopitelně potají

Koleje pražského simerinku, nebo jak se to píše

Jako kluk jsem po ní lezl, jde to

Konečně v Hlubočepích

Ještě projdu uličkou

A jsem na stanici. Docela mi to dobře vyšlo, protože autobus jel už za dvanáct minut. Ufff, Fotek je pochopitelně mnohem více. Ty hezké co se povedly, si však nechám pro sebe. Tak zatím...........

Stojím na autobusovém nádraží a čekám na autobus směrem Dívčí hrady

Moc lidí na nástupišti není. Autobus jede prakticky do vilové čtvrti, kde všichni mají auto. A někdy i několik aut.

Konečně jsem se dostal do autobusu. Má dlouhé intervaly, ale pořád to ujde

Konečně vystupuji na stanici a vydávám se na cestu

Cesta do vilové čtvrti, tam ale nejdu

údržba chodníků

Já se však vydávám touto cestou

Vydávám se zkratkou, kterou znám od dětství. Jen je to tu po třiceti letech zarostlé

Ale jinak ta cesta docela ujde

Tak to je ten domeček. Bál jsem se, že tu již nebude, ale ejhle, on tu je.

A z druhé strany. Místo zpátky domů, jsem se rozhodl vyrazit směr Hlubočepy

Ty jó, ten strom tu pořád ještě stojí

Beruška má žranici

Jdu dál cestou necestou

Ach ty zkratky jsou letos nějak zarostlé

Cestou potkávám šneka

A druhého. A pak dalšího a dalšího, mají tu ráj.

Vydávám se cestou dál do Hlubočep

Ta lávka tu za mého dětství nebyla, potok se musel vždy přeskákat p kamenech

Co já se jako klk tady vydováděl, a do jeskyň co jsem zalézal, to je už dávno pryč.

Tady na té skále jsem kolikrát sledoval západ slunce

A skála z druhé strany

Tam jsme chodili na třešně, hrušky, jablka a další pamlsky, pochopitelně potají

Koleje pražského simerinku, nebo jak se to píše

Jako kluk jsem po ní lezl, jde to

Konečně v Hlubočepích

Ještě projdu uličkou

A jsem na stanici. Docela mi to dobře vyšlo, protože autobus jel už za dvanáct minut. Ufff, Fotek je pochopitelně mnohem více. Ty hezké co se povedly, si však nechám pro sebe. Tak zatím...........
Tags:
Re: Jarka